1

Přehodnocení merkantilismu

CAMBRIDGE – Podnikatel vstoupí do kanceláře ministra a prohlásí, že potřebuje pomoc. Jak se má ministr zachovat? Má pozvat podnikatele na kávu a zeptat se, jak mu vláda může pomoci? Anebo ho má vyhodit s poukazem na zásadu, že vláda nemá rozdávat firmám dárečky?

Tato otázka je pro politiky i ekonomy těžkým oříškem. Na jedné straně stojí nadšení zastánci volného trhu a neoklasičtí ekonomové, kteří vyznávají přísné oddělení státu od byznysu. Rolí vlády je podle jejich názoru stanovit jasná pravidla a regulace a poté nechat firmy, ať plavou nebo se utopí samy. Veřejní činitelé by si měli držet odstup od soukromých zájmů a nikdy jim nenadbíhat. Králem nejsou výrobci, nýbrž spotřebitelé.

Tento názor odráží letitou tradici, která sahá až k Adamu Smithovi a dodnes hrdě existuje v učebnicích o ekonomii. Je to také převládající hledisko řízení státu v USA, Velké Británii a dalších zemích uplatňujících angloamerický model – i když se skutečná praxe od těchto idealizovaných principů často odchyluje.

Na druhé straně stojí ti, jimž můžeme říkat korporativisté nebo neomerkantilisté – lidé, kteří pokládají propojenost vlády a byznysu za klíčovou podmínku dobrého hospodářského výkonu a sociální harmonie. V tomto modelu ekonomika potřebuje stát a ten zase naslouchá podnikům a v nezbytných případech promazává kola byznysu tím, že mu poskytuje pobídky, dotace a další nahodilá zvýhodnění. A protože investice a tvorba pracovních míst zajišťují hospodářskou prosperitu, mělo by být cílem vládní politiky uspokojování výrobců. Přísná pravidla a odtažití politici pouze dusí vitalitu podnikatelské vrstvy.