Anxious man Media for Medical:UIG via Getty Images

Morální naléhavost duševního zdraví

PRINCETON – Můžeme-li zabránit velkému utrpení, a přitom nás to nic nestojí, měli bychom to učinit. Tento princip je všeobecně uznávaný a těžko se rozporuje. Přesto západní vlády opomíjejí příležitost snížit obrovské utrpení způsobené duševními nemocemi, třebaže by se čisté náklady rovnaly nule.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

Důkazy pro toto tvrzení pramení z nedávného výzkumu skupiny ekonomů z London School of Economics. Tým vedený Richardem Layardem vycházel z údajů ze čtyř významných rozvinutých zemí (Austrálie, Německa, Spojených států a Velké Británie), kde byli lidé požádáni, aby na stupnici 0-10 označili, do jaké míry jsou spokojeni se svým životem.

U osob, jejichž spokojenost se životem je na úrovni dolních 10% populace, hovoří vědci o „strádání“. Respondenti odpovídali také na další dotazy, které měly indikovat faktory ovlivňující jejich spokojenost se životem.

Když Layardův tým analyzoval výsledky, zjistil, že nejvýznamnější faktory mající dopad na strádání jsou vesměs nehmotné: duševní zdraví, fyzické zdraví a otázka, zda má člověk partnera. Největším prediktorem přitom bylo duševní zdraví; rozdíly ve spokojenosti se životem vysvětlovalo ve dvakrát větší míře než fyzické zdraví či příjmová nerovnost. (A totéž platilo pro 90% populace, která nestrádá.)

Podle vědců obecně platí, že eliminace deprese a úzkosti by snížila pocit strádání o 20%, zatímco eliminace chudoby by ho stlačila o pouhých 5%. Chceme-li tedy omezit strádání v rozvinutém světě, představuje duševní zdraví největší překážku, kterou musíme překonat.

Mnoha lidem bude tento výsledek připadat překvapivý. Většina z nás koneckonců očekává, že by v nás pocit štěstí zesílil, kdybychom byli bohatší. Proč je tedy největší příčinou strádání špatné duševní zdraví, a nikoliv chudoba?

Odpověď zní, že se lidé postupem času adaptují na vyšší úroveň příjmů – tento jev je známý jako „hédonická adaptace“ – a porovnávají svůj příjem s příjmem lidí sobě rovných. Tím vzniká takzvaný Easterlinův paradox: přestože jsou bohatší lidé se svými životy spokojenější než lidé chudší, hospodářský růst v rozvinutém světě často nezvyšuje celkovou spokojenost se životem. Stane-li se váš soused bohatším, vy se cítíte chudší. Zbohatnete-li oba, ani jeden z vás pravděpodobně nebude podstatně šťastnější. Naproti tomu na špatné duševní zdraví se lidé neadaptují a strádání vašeho souseda vaše pocity nezlepší.

Ačkoliv má však duševní zdraví na spokojenost se životem největší vliv, stále si musíme klást otázku, zda je jeho podpora cenově nejefektivnějším způsobem, jak snížit lidské strádání. Layard a jeho kolegové zjišťovali, jakou částku by britská vláda musela vynaložit na řešení otázek duševního zdraví, fyzického zdraví, nezaměstnanosti či chudoby. Dospěli k závěru, že duševní zdraví by bylo z těchto čtyř možností nejlevnější: z hlediska snižování strádání a podpory štěstí by bylo přibližně osmnáctkrát efektivnější než boj proti chudobě.

Ve Velké Británii stojí psychoterapeutická léčba přibližně 650 liber na pacienta a je účinná zhruba u 50% pacientů. Toto číslo naznačuje, jak velkou částku by vlády musely vynaložit, avšak nebere v úvahu, co by za to mohly dostat zpět.

Odstranění duševního onemocnění umožňuje mnoha lidem návrat do práce, což snižuje náklady na dávky v nezaměstnanosti a zvyšuje daňové příjmy. Proto Layard a jeho kolegové formulovali hypotézu, že by se léčba duševních nemocí zaplatila. V podstatě by tak britská vláda mohla omezit strádání s nulovými náklady.

Další ekonomický výzkum, který tentokrát provedli Paul Frijters a jeho kolegové rovněž z London School of Economics, hodnotil dopad britského programu s názvem „Zlepšování přístupu k psychologickým terapiím“. Tento plán, který navrhl Layard spolu s psychologem Davidem Clarkem, funguje od roku 2008. Vědci dospěli k závěru, že zvýšení daňových příjmů a snížení objemu dávek v nezaměstnanosti pokryje jen asi 20% nákladů na léčbu duševních onemocnění. Zároveň ovšem tvrdí, že léčba duševního zdraví se i přesto zaplatí, poněvadž lidé docházející na psychoterapie spotřebují daleko méně služeb v oblasti fyzického zdraví.

Britský rozpočet na zdravotnictví se ve skutečnosti nesnížil. Efekt léčby duševního zdraví spočíval spíše v tom, že uvolnil prostředky, které se použily pro jiné pacienty. Tento efekt však byl natolik výrazný, že podle Frijtersova tvrzení bychom mohli terapie rozšířit na celých 12% Britů, kteří trpí mírnou až střední úzkostí či depresí, a přitom očekávat, že se tato investice za pouhé dva nebo tři roky zaplatí ve formě úspor.

Postoje k duševnímu zdraví se v posledních několika letech dramaticky změnily; dokonce i princové a sportovci dnes o něm dokážou otevřeně hovořit. Jedna studie ukázala, že duševní onemocnění ovlivňuje ve Velké Británii v kterémkoliv roce život každého čtvrtého člověka, zatímco výzkum provedený ve třiceti evropských státech zjistil, že 38% populace trpí nějakou formou duševního či nervového onemocnění. Zatím se však plně nedoceňuje, že tomuto utrpení se lze do značné míry vyhnout.

Vlády už začínají brát duševní zdraví stejně vážně jako zdraví fyzické. Mohly by však dělat mnohem více. Zvýšením výdajů na duševní zdraví by mohly v obrovské míře zmírnit lidské strádání – při dlouhodobě nulových nákladech.

Některá duševní onemocnění se samozřejmě léčí mnohem obtížněji než mírná deprese či úzkost a od určité úrovně už se vyšší výdaje nemusí zpětně zaplatit. Než však této úrovně dosáhneme, měli bychom se všichni shodnout na morální naléhavosti radikálního navýšení financí určených na duševní zdraví.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/48m855c/cs;

Handpicked to read next

  1. Patrick Kovarik/Getty Images

    The Summit of Climate Hopes

    Presidents, prime ministers, and policymakers gather in Paris today for the One Planet Summit. But with no senior US representative attending, is the 2015 Paris climate agreement still viable?

  2. Trump greets his supporters The Washington Post/Getty Images

    Populist Plutocracy and the Future of America

    • In the first year of his presidency, Donald Trump has consistently sold out the blue-collar, socially conservative whites who brought him to power, while pursuing policies to enrich his fellow plutocrats. 

    • Sooner or later, Trump's core supporters will wake up to this fact, so it is worth asking how far he might go to keep them on his side.
  3. Agents are bidding on at the auction of Leonardo da Vinci's 'Salvator Mundi' Eduardo Munoz Alvarez/Getty Images

    The Man Who Didn’t Save the World

    A Saudi prince has been revealed to be the buyer of Leonardo da Vinci's "Salvator Mundi," for which he spent $450.3 million. Had he given the money to the poor, as the subject of the painting instructed another rich man, he could have restored eyesight to nine million people, or enabled 13 million families to grow 50% more food.

  4.  An inside view of the 'AknRobotics' Anadolu Agency/Getty Images

    Two Myths About Automation

    While many people believe that technological progress and job destruction are accelerating dramatically, there is no evidence of either trend. In reality, total factor productivity, the best summary measure of the pace of technical change, has been stagnating since 2005 in the US and across the advanced-country world.

  5. A student shows a combo pictures of three dictators, Austrian born Hitler, Castro and Stalin with Viktor Orban Attila Kisbenedek/Getty Images

    The Hungarian Government’s Failed Campaign of Lies

    The Hungarian government has released the results of its "national consultation" on what it calls the "Soros Plan" to flood the country with Muslim migrants and refugees. But no such plan exists, only a taxpayer-funded propaganda campaign to help a corrupt administration deflect attention from its failure to fulfill Hungarians’ aspirations.

  6. Project Syndicate

    DEBATE: Should the Eurozone Impose Fiscal Union?

    French President Emmanuel Macron wants European leaders to appoint a eurozone finance minister as a way to ensure the single currency's long-term viability. But would it work, and, more fundamentally, is it necessary?

  7. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now