2

Trvale udržitelná ekonomika pro arabský svět

WASHINGTON – V posledních desetiletích vybředly miliony lidí v arabském světě z extrémní chudoby. Dnes však hrozí riziko, že se pokrok zpomalí, nebo dokonce obrátí, a to kvůli začarovanému kruhu ekonomických selhání a násilného chaosu. Chtějí-li arabské země takovému výsledku zabránit, musí rychle přikročit k vybudování trvale udržitelnější ekonomiky, jejímž základem budou větší tvořivost a činorodost soukromého sektoru, kvalitnější veřejné služby a vytváření regionálních a globálních veřejných statků.

Prvním krokem k dosažení tohoto stavu je pochopení velikosti a podstaty potenciálních překážek úspěchu. Arabské země se dnes potýkají s pomalým celkovým růstem HDP a stále tvrdšími fiskálními omezeními. Disparity v přístupu ke vzdělání, výcviku a zdravotní péči – které jsou částečně odrazem těchto fiskálních omezení – již tak rostoucí nerovnost ještě více prohlubují.

Jak jsme v regionu svědky, takové podmínky mohou přiživovat politickou polarizaci a násilné konflikty, s nimiž jdou ruku v ruce přesuny obyvatelstva, ztráty na životech, ničení infrastruktury a závratné ekonomické náklady. Ekonomický rozvoj sice není zárukou míru, avšak neschopnost rozvoje často přispívá k extremismu a násilí, neboť hněv obyvatel se kombinuje se ztrátou institucionální legitimity. Existence nedalekých konfliktů, které se mohou destabilizujícím způsobem šířit do okolí, pak riziko neklidu dále zvyšuje.

Technologické inovace mohou pro arabské ekonomiky představovat částečné řešení, avšak s nimi související disrupce trhů a způsobů obživy vyvolává vlastní problémy. Neméně složitá k řešení jsou rizika typu klimatických změn a pandemií, které přesahují hranice, a proto je žádná země nemůže vyřešit osamoceně.

Překonat tyto překážky nebude snadné. Klíčem k úspěchu bude chytrá spolupráce: mezi veřejným a soukromým sektorem, mezi vládou a občanskou společností, mezi státy navzájem i mezi státy a mezinárodními organizacemi.

Jednou z těchto mezinárodních organizací je Skupina Světové banky, která pomáhá státům chránit chudé a zranitelné, zlepšovat odolnost vůči uprchlickým a migračním šokům a zajišťovat začleňující a zodpovědné poskytování služeb. Zároveň pracujeme na posílení soukromého sektoru, aby mohl vytvářet pracovní místa a příležitosti pro mladé lidi z celého arabského světa. A podporujeme i další druhy spolupráce, zejména regionální spolupráci v oblasti společných veřejných statků a v sektorech, jako jsou školství, vodohospodářství, energetika a klimatické změny.

Významným cílem spolupráce musí být také výběr prostředků. Oficiální rozvojová pomoc (ODA), která loni dosáhla hodnoty 142 miliard dolarů, nikdy nebude stačit k naplnění mimořádných finančních potřeb regionu, i kdyby se zkombinovala s vládními zdroji. Abych tato čísla zasadil do kontextu, ODA za rok 2015 se rovnala pouhé třetině ročního zdravotnického rozpočtu Německa.

UNCTAD coby obchodní složka Organizace spojených národů odhaduje, chce-li svět splnit Cíle trvale udržitelného rozvoje (SDG), bude muset zacelit mezeru ve výši 2,5 bilionu dolarů – ročně. Aby toho dosáhl, musíme využívat novátorských mechanismů rozhojňování a mobilizace globálních zdrojů, zejména ze soukromého sektoru.

Soukromý sektor naštěstí disponuje biliony dolarů, které může nasměrovat k úsilí o vybudování trvale udržitelné ekonomiky a konkrétně k dosažení SDG. K tomu však potřebuje podnět, který se Skupina Světové banky pokusila poskytnout s využitím zvýhodněného financování, investičních garancí a vhodných investic. Zároveň pracujeme na tom, abychom země podnítili ke zlepšování politického a regulačního prostředí pro rozvoj a růst, čímž se z nich stanou atraktivnější destinace pro zdroje ze soukromého sektoru.

Je však zapotřebí více vybízet soukromý sektor k tomu, aby investoval do trvale udržitelného rozvoje. Za prvé potřebují firmy vidět cíl. Jak konstatuje nedávná zpráva společnosti Deloitte, firmy by měly být schopné artikulovat jasný cíl, který souvisí s nějakou širší společenskou, ekologickou nebo i ekonomickou metou. Tento cíl pak může pro danou firmu fungovat jako kompas, ovlivňovat její organizační kulturu a hodnoty a upravovat individuální i kolektivní chování akcionářů.

Samotné vědomí cíle samozřejmě nepřiměje soukromý sektor k tomu, aby přesunul investice směrem k trvalé udržitelnosti. Komise pro podnikání a trvale udržitelný rozvoj (BSDC) uvedla, že investice do SDG přinášejí enormní výnosy včetně nových příležitostí, výrazného růstu efektivity, impulzů k inovaci a zlepšené pověsti.

Jakmile si firmy tyto přínosy uvědomí a rozhodnou se pro přístup motivovaný cílem, potřebují pomoc s monitorováním a vykazováním výsledků. Konkrétně potřebují průhledný rámec, který jim umožní snáze sdílet informace o dosaženém pokroku v oblasti svých dlouhodobých ekonomických, společenských a ekologických cílů. Úsilí o vytvoření takového rámce v současné době probíhá, ale je zapotřebí dělat mnohem více pro vytvoření správných pobídek pro zapojení firem.

Řady firem podporujících přechod na trvale udržitelnou ekonomiku se rozrůstají. Aby však byl tento přechod završen, zejména v arabských zemích, bude muset mnohem více firem a dalších aktérů ze soukromé sféry vystupňovat úsilí. Na jejich přísliby samozřejmě musí reflektovat vlády, multilaterální instituce i občanská společnost a posilovat je vlastními závazky.

Cesta, která nás čeká, je posetá problémy, avšak arabský svět už v minulosti podobně složité výzvy překonal. Dnes stejně jako dříve má region dostatek lidí, zdrojů i příležitostí k tomu, aby prosperoval.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.