0

Tavicí kotel, nebo hospodářské zatavení

V obavách z přílivu pracovníků z nových členských zemí střední a východní Evropy vystavěly staré členské země EU vysoké bariéry, které mají tomuto přílivu zabránit. I přes rétoriku otevřených trhů EU se volný pohyb pracovních sil nebude většiny občanů nových členských zemí týkat ještě nejméně dalších sedm let.

Tento přístup je z politického hlediska pochopitelný, ale chybný. Jednou z klíčových vymožeností Evropské unie je totiž volný pohyb zboží a vstupů. Vždyť jakou by bez této podmínky byla EU unií? A co by vlastně nové členské země jinak z členství získaly, kromě otravných zásahů bruselské byrokracie?

Vzhledem ke značným nadějím, které předcházely vstupu nových zemí do EU, a ke skoupému postoji unie k novým členům by nemělo nikoho překvapit, kdyby se v těchto zemích brzy začala utvářet protievropská reakce. Léčba je tedy stejně špatná jako sama choroba: diskriminace vůči novým členům vytváří vlastní problémy pro unii.

Skutečná otázka zní, zda se vůbec o chorobu jedná. Měla by se západní Evropa skutečně obávat obrovského přílivu nových přistěhovalců? Odhady potenciálních migračních vln z východu na západ jsou totiž poměrně malé. Podle zprávy Agenda pro rostoucí Evropu , kterou pro Evropskou komisi vydalo v roce 2004 nakladatelství Oxford University Press, se během prvního roku až dvou let vydá na západ 250.000 až 450.000 pracovníků a poté se jejich příliv ustálí na 100.000 až 200.000 ročně.