0

Jak silná je revoluční vlna?

NEW YORK – Prognóza, že všelidové protesty co nevidět svrhnou diktaturu v Tunisku, zbaví moci Husního Mubáraka v Egyptě, vyvolají občanskou válku v Libyi Muammara al-Kaddáfího a otřesou režimy od Maroka po Jemen, by ještě před třemi měsíci narazila na značnou skepsi. Že region sedí na soudku prachu, se vědělo, ale jak a kdy přesně se vznítí rozbuška, jsme vědět nemohli. Teď když k tomu došlo, otázka zní: jak daleko se plameny mohou rozšířit?

Někteří komentátoři současné dění začali označovat za „Arabské jaro“, probuzení, které by mohlo natrvalo ochromit autokracii na Středním východě. Efekt přeskakujícího ohně se zdá jasný. Země napříč regionem charakterizuje velký počet mladých lidí a příliš málo pracovních příležitostí. Ceny potravin rostou. Korupce rozdmýchává hněv.

V Egyptě oheň zažehli a vyživovali právě mladí lidé, inspirovaní záběry ve vysílání satelitních televizí a vyzbrojení moderními komunikacemi. Vzhledem k dostupnosti těchto technologií jejich schopnost rozproudit protesty dokáže prostupovat hranice kdysi považované za neproniknutelné.

Autoritářské režimy ale v okamžicích, kdy je ohroženo jejich přežití, vynikají v odhalování hrozeb ve svém sousedství a ve schopnosti přizpůsobit se jim. Satelitní televize, mobilní telefony a online sociální sítě mohou sice část diktátorů přimět, aby více naslouchali požadavkům lidu, ale vlády tyto technologie mohou rovněž využívat k odhalování a rozlišování hrozeb, ke sledování komunikace mezi aktivisty a k šíření svých vlastních poselství. Anebo je v případě nutnosti mohou jednoduše vypnout.