14

Hospodářská politika, kterou by měl Trump uskutečňovat

LONDÝN – Zatímco úřadu prezidenta USA se ujímá Donald Trump, skupina 35 prominentních mezinárodních lídrů z oblasti byznysu, pod vedením výkonného ředitele společnosti Unilever Paula Polmana a mé osoby, předstupuje na obranu otevřených trhů, na podporu boje proti změně klimatu a s požadavkem důrazného postupu proti globální nerovnosti. Jedná se o stěžejní prvky toho, co považujeme za jedinou životaschopnou ekonomickou strategii pro Spojené státy a svět.

Nedávné volební výsledky, včetně Trumpova zvolení, upozorňují na vyostřující se pocit ekonomické křivdy mnoha domácností napříč vyspělým světem. Bezprecedentní globalizace během 20 let před finanční krizí roku 2008 téměř každému zvýšila příjmy. U nejchudší třetiny lidstva se příjmy zvýšily o 40-70 % a u prostřední třetiny o 80 %. Hornímu 1 % se dařilo ještě lépe – dokonce o tolik lépe, že teď podnikatelská elita čelí mocné protireakci.

Přesto téměř nevzrostly příjmy klíčové skupiny: domácností s nižšími středními příjmy. Přitom právě tato skupina od roku 2008 nese hlavní zátěž úsporných opatření. Není divu, že její příslušníci se cítí globalizací „opomíjení“ – a domáhají se změny.

Trumpovu administrativu by mohlo lákat řešit problémy této skupiny izolovaně, dovnitř zahleděnými politikami zacílenými na konkrétní odvětví nebo snahou omezit obchodní konkurenci. Problémy, s nimiž se tyto domácnosti potýkají, ale nejsou izolované. Vyplývají spíš ze sociálních a environmentálních mezí, na něž naráží převládající model hospodářského růstu – a z podoby globalizace, která na tomto modelu staví. Přehlížet tuto realitu a zavádět úzká a nacionalistická řešení by situaci jen zhoršilo.

Nahlíženo sociálně, relativní strasti amerického Rezavého pásu, kde byla podpora Trumpa nedílnou součástí jeho vítězství, jsou nezamýšleným důsledkem prudce expandujícího globálního trhu práce, který je příčinou zranitelnosti pracujících téměř všude – i v rozvíjejících se ekonomikách, jejichž pracující se v posledních desetiletích jevili jako „vítězové“ globalizace. Země a regiony, které se předbíhají při lákání firemních investic, jsou chabými vyjednavači a slabými obránci vysokých standardů ochrany pracujících.

Co se týče životního prostředí, důkazy jsou děsivé. Lidská činnost už planetu vytlačila za čtyři z devíti mezí její fyzické bezpečnosti, včetně meze u změny klimatu a ztráty biosférické integrity. Rychle rostoucí náklady environmentálních škod omezují hospodářský růst, takže rozvolňování nástrojů ochrany životního prostředí je šetření na nesprávném místě.

Kupříkladu škody na ekosystémech a biodiverzitě způsobené současnými postupy jen v potravinářství a zemědělství by do roku 2050 mohly vyjít na ekvivalent 18 % globálního ekonomického výstupu, z úrovně kolem 3 % v roce 2008. Na rozvíjejících se trzích, především v Asii, prudký hospodářský rozmach přináší život ohrožující smog a neustálé dopravní zácpy ve městech neschopných dostatečně rychle rozšiřovat svou infrastrukturu.

K nalezení východisek z environmentálních a ekologických problémů světa a ke zlepšení údělu těch, kdo byli doposud opomíjeni, bude nezbytná aktivita veřejných orgánů, jakou jsem měl na starost ve svých funkcích ve Světové bance, Organizaci spojených národů a britské vládě. Poptávka ale bude i po účasti podnikatelských subjektů.

Ve své kariéře jsem viděl z první ruky, že růst poháněný soupeřením podnikatelů v globalizujícím se světě dokáže pro boj s chudobou, hladověním a nemocemi udělat mnohem víc než pouze vládou financované programy. Jenže pokud se konkurenční soupeření nevede zodpovědně, může se stát – a v mnoha případech se stal – opak.

Podniky ve snaze využít příležitostí globalizace často zanedbávají pracující ve vyspělých zemích, od nichž se odvracejí, a pracující v rozvojových zemích přitom vystavují nesmírné deprivaci. Konkrétní podniky navíc často obcházejí a lobbingem narušují ochranu životního prostředí, která je neoddiskutovatelně v našem společném zájmu.

V současnosti mě povzbuzuje, když vidím, že si rychle bobtnající skupina podnikatelských lídrů uvědomuje, že z větších svobod a bohatství, které jim přináší globalizace, vyplývá větší zodpovědnost za pracovní síly a životní prostředí. Očekáváme, že naše strategie směřující k zajištění další globalizace – v revidované podobě, udržitelnější a inkluzivnější – přitáhne k tématu další takové lídry.

Rámec naší strategie je už nastaven, v podobě 17 Cílů udržitelného rozvoje (CUR), schválených členskými státy OSN v roce 2015. Dosažení těchto cílů bude znamenat slušnou výplatu, pracovní podmínky a sociální zabezpečení pro všechny účastníky globálního trhu práce, jakož i ochranu životního prostředí.

CUR jsou také příslibem, že zajistí rovné hřiště pro konkurenční soupeření, které posiluje růst. Napříč čtyřmi významnými sektory, o nichž jsme podrobně přemýšleli, jsme našli podnikatelské příležitosti s vysokou návratností, které vzejdou z naší strategie a podnítí zvýšení ročního globálního HDP přinejmenším o 12 bilionů dolarů. Další změny, které prosazujeme (zejména stanovení cen zdrojů, které budou odrážet jejich úplné sociální a environmentální náklady), zajistí, že budoucí hospodářský růst ochrání jak pracující, tak planetu.

Zabezpečit dosažení těchto výsledků nebude snadné, protože to bude vyžadovat novou společenskou dohodu mezi vládami, podniky a občanskou společností. K úspěchu je nezbytné, aby se všechny strany považovaly za účastníky dohody, která prospěje všem, nikoli za soupeře ve hře s nulovým součtem. Všechny důkazy ukazují, že základem environmentálně bezpečné, ekonomicky úspěšné a sociálně spravedlivé budoucnosti lidstva může být jedině udržitelnější, otevřenější a inkluzivnější světová ekonomika.

Co se týče USA, tato strategie jde dohromady s prioritami, které Trump deklaroval. Nejenže nabízí nejslibnější řešení ekonomických nesnází jádra jeho stoupenců, ale také s sebou přináší příval infrastrukturních výdajů, velmi podobný tomu, jaký už Trump slíbil.

Namísto využívání fiskální stimulace v marné snaze oživit zkrachovaná odvětví těžkého průmyslu a staré energetické zdroje by Trumpova administrativa – a s ní svět – měla raději sázet na nízkouhlíkovou budoucnost. Na palubu by nesporně naskočila řada firem.

Z angličtiny přeložil David Daduč