1

Ponaučení z období pokroku

WASHINGTON – Představte si, že jste přesvědčený internacionalista v bouřlivém období v globální politice a právě se potýkáte s výsledkem amerických prezidentských voleb, jež byly nervy drásajícím způsobem vyrovnané. Vítězem je republikán, který zčásti stavěl kampaň na slibu omezení výdajů v zahraničněpolitické oblasti, oproti demokratovi, který představoval kontinuitu s dosluhující administrativou.

Dál si představte, že nastupující vláda spolupracuje s dalšími zeměmi ve snaze pomoci zachránit 25 milionů životů během příštích 15 let. Až na tuto poslední část naznačený scénář pravděpodobně řadě čtenářů, z nichž nejeden se stále vyrovnává s realitou působení Donalda Trumpa ve funkci prezidenta, připadá velice aktuální. Mnoho lidí se tak ale cítilo už v roce 2001, když Ala Gorea porazil George W. Bush, po mimořádném rozhodnutí Nejvyššího soudu, že ukončí přepočítávání hlasů na Floridě.

Srovnání tehdejší a současné doby mají jistě své meze, ale stojí za pozornost, že i zkraje nového tisíciletí se zdálo, že svět zabředl do chaosu. Mnoho regionů sužovala hospodářská krize a světové lídry provázely politické protesty všude, kde se sešli. Politika vlády Spojených států vůči Střednímu východu byla zřetelně v rozporu s politikou Organizace spojených národů a na vzestupu byl násilný extremizmus.

Právě za takových poměrů bylo zachráněno zhruba 25 milionů životů, převážně dětí ve věku do pěti let a lidí nakažených HIV/AIDS, díky urychlenému pokroku v globálním rozvoji zhruba od roku 2001, kdy byla v počátcích Bushova vláda, do roku 2015, tedy ke konci druhého funkčního období Baracka Obamy.

S kolegyní Kristou Rasmussen z Brookings Institution jsme nedávno zveřejnili studii, která hodnotí měnící se tempo pokroku během éry Rozvojových cílů tisíciletí, jež světoví lídři stanovili v roce 2000, aby se do roku 2015 vypořádali s nejzávažnějšími problémy souvisejícími s celosvětovou chudobou. Zjistili jsme, že zhruba dvě třetiny životů zachráněných během tohoto období připadají na Afriku, asi pětina na Čínu a Indii a zbytek byl rozprostřen v ostatním rozvojovém světě.

Pokrok zrychlil i v jiných oblastech. Od roku 2000 dokončilo základní školu nejméně o 59 milionů dětí víc, než by jich bylo v případě, že by pokračovaly trendy 90. let. Z krajní chudoby se vymanilo o víc než 470 milionů lidí víc, než kdyby přetrvalo tempo zlepšování stavu z let 1990 až 2002.

Zjistili jsme bohužel, že na cestě k jiným cílům byl pokrok méně působivý. Přestože v potlačování hladu a rozšiřování přístupu k pitné vodě svět významně pokročil, nedosáhl podstatného zlepšení oproti tomu, co bylo možno očekávat ve srovnání s trendy 90. let. Konečně ohledně hygieny – konkrétně přístupu na toaletu – se už beztak pomalé tempo pokroku nijak nezrychlilo.

Tyto výsledky poukazují na tři klíčová ponaučení pro plavbu v dnešních nejistých geopolitických vodách. Zaprvé, minulost nemusí představovat předehru: vždy jsou možné průlomy, i když jsou nečekané. Na počátku prvního desetiletí nového milénia byly vyhlídky na posílenou mezinárodní spolupráci ponuré. V prosinci 1999 masové protesty známé jako „bitva o Seattle“ znemožnily dokončení jednání ministerské konference Světové obchodní organizace. V červenci 2001 byl zastřelen demonstrant během bouří před summitem G8 v italském Janově. Zvítězilo v nás ale to lepší a svět se spojil, aby řešil problémy, které jsou v oblasti globálního zdraví otázkou života a smrti.

Zadruhé, průlomy jsou obvykle poháněny pragmatickými technickými snahami narušit status quo. Rychlý pokrok v globálním zdraví například vyplynul z vědeckých objevů a velkých investic do nových inovativních institucí. Patří mezi ně Globální fond pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií, Globální aliance pro vakcíny a imunizaci (známá jako vakcinační aliance Gavi), Krizový plán prezidenta USA pro pomoc pacientům s AIDS a řada partnerství veřejného a soukromého sektoru vzniklých mimo jiné z popudu Nadace Billa a Melindy Gatesových.

Zatřetí, při prosazování nových přístupů a řešení globálních problémů mohou stěžejní úlohu sehrát političtí lídři. Kdo by zkraje roku 2001 tipoval, že se Bush – který později vedl USA do zničující války v Iráku – stane hrdinou globálního boje proti AIDS a malárii? Bushova administrativa nakonec do rozpočtů zahraniční pomoci alokovala mnohem víc než Bill Clinton během svých dvou prezidentských období.

Tato tři ponaučení je zapotřebí zužitkovat u příští vlny globálních výzev. V roce 2015 se všechny země dohodly na novém souboru ambiciózních Cílů udržitelného rozvoje (CUR), které mají být splněny do roku 2030. Záměrem CUR je eliminovat krajní chudobu a hlad, snížit nerovnosti uvnitř zemí i mezi nimi a zajistit pro naši planetu udržitelnou budoucnost. Mnozí tyto cíle považují za příliš ctižádostivé, vzhledem ke znepokojivým problémům v dnešním světě. Jenže dosažení těchto cílů je nezbytné pro zlepšování životních úrovní po celém světě.

Navzdory míře neuspořádanosti, již v roce 2017 pociťujeme, je potenciál oživení pokroku v kterémkoli okamžiku větší, než si většina lidí myslí. K naplnění tohoto potenciálu jsou nezbytné určité klíčové ingredience jako institucionální a disruptivní inovace ve vědě a podnikání. A také je potřeba, aby svou úlohu sehráli politici všech typů. Když se spojí vhodné složky, potenciál lidského rozvoje je obrovský. Je proto rozumné doufat, že příští kolo vítězství v globálním rozvoji se ukáže jako ještě působivější než to poslední.

Z angličtiny přeložil David Daduč