Možnosti pro arabský svět

AMMÁN – Když v roce 2011 vypuklo arabské probuzení, jeho primárním cílem mělo být prosazování plurality a demokracie – tedy věcí, které při prvním antikoloniálním probuzení arabského světa ve dvacátém století zůstaly zanedbané. Po třech letech zápasu však tento proces teprve započal. Dosáhne druhé arabské probuzení konečně svých cílů?

Odpověď závisí na tom, který ze tří modelů arabské země při řízení svého přechodu použijí: zda vstřícného a prozíravého modelu, jehož cílem je budování konsensu, nebo přístupu „vítěz bere vše“, který vyřazuje velké segmenty populace z podílu na dění, anebo přístupu „nezastavíme se před ničím“, jenž se zaměřuje na přežití režimu. Tyto modely odrážejí obrovské rozdíly v současných poměrech a budoucích vyhlídkách jednotlivých arabských zemí.

Nejsilnějším příkladem vstřícného modelu je Tunisko, kde oponenti bývalého režimu vytvořili bez vojenského zásahu koaliční vládu. Tento proces samozřejmě nebyl snadný. Po napjatém boji si však Tunisané uvědomili, že jedinou cestou vpřed je spolupráce.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/FCvlwqi/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.