1

Řešení pro infrastrukturu

TORONTO – „Infrastruktura je už z podstaty tohoto slova,“ prohlásila v únoru 2013 tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, „základem fungování společností.“ Přesto lze tvrdit, že infrastruktura představuje zapomenuté ekonomické téma jednadvacátého století. Neschopnost zajistit správné investice do infrastruktury poškodila v mnoha zemích potenciál k podpoře hospodářského růstu a zaměstnanosti.

Ačkoliv má debata o infrastruktuře sklon zaměřovat se na potřebu většího množství peněz a kreativnějšího financování, skutečným problémem nejsou nedostatečné investice. Spíše se zhoršuje okolní prostředí, a to v důsledku rozdrobeného přístupu k plánování, financování, dodávkám a provozu infrastruktury, jenž klade důraz na náklady, třídu aktiv a zeměpisnou polohu.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Rozvoj nového přístupu – založeného na široké a systémové perspektivě – by se měl stát prvořadou prioritou pro ty, kdo mají možnost prosadit změny, včetně generálních ředitelů firem a vysokých veřejných činitelů. Přesně o to se snaží Globální infrastrukturální iniciativa společnosti McKinsey, která zorganizovala minulý měsíc v Rio de Janeiru své druhé zasedání, a to prosazováním praktických globálních řešení zaměřených na zvýšení produktivity a efektivity všech aspektů infrastruktury.

Bez těchto řešení budou v letech 2013-2030 zapotřebí investice do infrastruktury v odhadované výši 57 bilionů dolarů, a to jen na udržení kroku s růstem HDP. Je to více než hodnota celého stávajícího infrastrukturálního kapitálu.

Produktivnější infrastruktura by mohla snížit celkový světový účet za infrastrukturu o 40% neboli o jeden bilion dolarů ročně – tyto úspory by mohly do roku 2030 zvýšit hospodářský růst asi o 3%, tedy o více než 3 biliony dolarů. To by usnadnilo vyšší investice do infrastruktury, přičemž zvýšení rovnající se 1% HDP by znamenalo vznik 3,4 milionu nových pracovních míst v Indii, 1,5 milionu ve Spojených státech, 1,3 milionu v Brazílii a 700 000 v Indonésii.

Zvyšování produktivity infrastruktury začíná už ve fázi plánování. Pragmatičtější přístup k výběru infrastrukturálních projektů vhodných k investování – včetně systematického vyhodnocování nákladů a přínosů, založeného na přesných kritériích zohledňujících širší ekonomické a společenské cíle – by mohlo světu ušetřit 200 miliard dolarů ročně.

Některé země už dnes sklízejí plody tohoto přístupu. Jihokorejské Centrum řízení veřejných a soukromých investic do infrastruktury dokázalo snížit infrastrukturální výdaje o 35%; jeho představitelé dnes odmítají 46% posuzovaných návrhů projektů, zatímco dříve to byla 3%.

Také Velká Británie zavedla program posuzování nákladů, který identifikoval 40 hlavních projektů k prioritizaci, reformoval všeobecné plánovací procesy a poté vytvořil vládní podvýbor, který zajistil rychlejší realizaci projektů, čímž snížil infrastrukturální výdaje o 15%. A chilský Národní systém veřejných investic vyhodnocuje všechny návrhy veřejných projektů s využitím standardních formulářů, procedur a metriky – a plných 35% návrhů odmítne.

Další příležitosti k úsporám – v objemu 400 miliard dolarů ročně – se skrývají v bezproblémovější realizaci infrastrukturálních projektů. Existuje obrovský prostor pro zrychlení procesu schvalování projektů a nabývání pozemků, pro strukturální kontrakty podněcující inovace a úspory a pro zlepšení spolupráce s dodavateli.

Australský stát Nový Jižní Wales dokázal za jediný rok zkrátit schvalovací lhůty o 11%. A jedna skandinávská silniční správa snížila celkové výdaje o 15% tím, že aktualizovala projektové standardy, zavedla hospodárnější stavební metody a začala využívat společných a mezinárodních zdrojů.

Příležitosti k úsporám se však neomezují jen na nové kapacity. Vlády by mohly uspořit 400 miliard dolarů ročně pouhým zvýšením efektivity a produktivity stávající infrastruktury. Například inteligentní sítě by mohly v USA snížit náklady na provoz energetické infrastruktury o 2-6 miliard dolarů ročně a současně by omezily drahé výpadky proudu.

Podobně i inteligentní dopravní systémy pro silnice mohou zdvojnásobit či ztrojnásobit využití daného aktiva – obvykle za zlomek nákladů, které by si vyžádalo rozšíření fyzické kapacity. Inteligentní dopravní systém na britské dálnici M42 snížil přepravní časy o 25%, počet dopravních nehod o 50%, znečištění o 10% a spotřebu paliv o 4%.

Rovněž stanovení ceny za dopravní zácpu může snížit potřebu nových kapacit a přinést značné úspory v oblasti nákladů na paliva a času. Město Londýn snížilo díky tomuto poplatku množství zácp o 30%.

Žádné z těchto řešení není nikterak převratné. Vyžadují pouze méně rozdrobený přístup vlády a větší spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

Tento cíl je dosažitelný v bohatých i chudých zemích. Například švýcarské ministerstvo životního prostředí, dopravy, energetiky a komunikací začleňuje celostátní cíle vytyčené Spolkovou radou do jednotné infrastrukturální strategie, která zohledňuje potřeby konkrétních sektorů. Také rwandské ministerstvo infrastruktury koordinuje činnost dalších ministerstev a veřejných institucí – čímž zajišťuje, že infrastrukturální strategie jsou v souladu s regionálními integračními plány Východoafrického společenství – a monitoruje dodávky a provoz.

Vlády si musí uvědomit, že soukromý sektor toho může poskytnout více než jen financování infrastruktury; může nabídnout také know-how ve fázích plánování, výstavby a provozu. Chile, Filipíny, Jihoafrická republika, Jižní Korea i Tchaj-wan vyvíjejí rámce rozšiřující roli soukromých aktérů při plánování projektů.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Infrastruktura zvyšuje konkurenceschopnost ekonomik a současně poskytuje fyzický rámec pro životy lidí. Cílem politiků by mělo být zajištění, aby infrastruktura plně využívala svůj potenciál, a lidé, kteří jsou na ní závislí, tak mohli plně využít ten svůj.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.