9

Nemožná poptávka ve světové ekonomice

VARŠAVA – Zlaté časy globální ekonomiky jsou bezesporu za námi. Tvůrci politik se přesto nadále soustředí na řízení krátkodobé poptávky v naději, že vzkřísí opojná tempa růstu, která jim před finanční krizí let 2008-09 lahodila. To je chyba. Když člověk analyzuje neoklasické růstové faktory – pracovní sílu, kapitál a souhrnnou produktivitu faktorů, vzniknou pochyby, jestli stimulace poptávky může být dlouhodobě udržitelná nebo aspoň posloužit jako účinná krátkodobá politika.

Zamysleme se nad každým z těchto růstových faktorů. Demografické změny během příštích 15 let všude kromě Afriky, Středního východu a jižní střední Asie zvrátí nebo přinejmenším zpomalí růst nabídky pracovní síly. Evropa, Japonsko, Spojené státy a nakonec i Čína a východní Asie se budou potýkat s nedostatkem pracovních sil.

Přestože rozsáhlá migrace z regionů s přebytkem pracovních sil do regionů s jejich nedostatkem by přijímajícím ekonomikám prospěla, téměř určitě by vyvolala všeobecný odpor, zejména v Evropě a východní Asii, takže by nebylo snadné ji podporovat. Zvýšení účasti v pracovních silách, zejména u žen a seniorů, by napjatým trhům práce mohlo přinést úlevu, ale samo o sobě by jako řešení úbytku populace v produktivním věku nestačilo.

Světová ekonomika nemůže spoléhat ani na vyšší hladiny investic. Celosvětový poměr investic k HDP, zejména ve vyspělých ekonomikách, v posledních 30 letech postupně klesá a neexistuje žádný zřetelný důvod, proč by se ve střednědobém až dlouhodobém výhledu měl začít zvedat. Ještě donedávna ubývající investice ve vyspělém světě kompenzovaly prudké nárůsty investic na rozvíjejících se trzích, hlavně v Asii. Jenže ani tam nejsou vysoká tempa investic udržitelná. Až v Číně vzroste příjem na hlavu, tempo investic (od roku 2009 na bezmála 50 % HDP) poklesne, podobně jako v Japonsku.