8

Jak řídit vodohospodářskou politiku

AMMÁN – Letošní Světový den vody, který připadá na 22. březen, představuje příležitost upozornit na fakt, který se v mnoha zemích stal chmurnou realitou: dostupnost sladké vody začíná být stále více definujícím strategickým faktorem v regionálních a globálních vztazích. Nebudou-li se vodní zdroje spravovat s mimořádnou péčí, mohlo by to mít zničující důsledky.

Loňská Zpráva Organizace spojených národů o světovém rozvoji vodních zdrojů znovu zdůraznila, jak může rostoucí propast mezi nabídkou a poptávkou vyvolat konflikt. Světové ekonomické fórum označilo vodohospodářské krize za nejznepokojivější globální hrozbu, nebezpečnější než teroristické útoky nebo finanční krachy a pravděpodobnější než nasazení zbraní hromadného ničení. A výzkum mozkového trustu Strategic Foresight Group ukázal důležitost moudrého řízení: u zemí zapojených do společné správy vodních zdrojů existuje mimořádně nízká pravděpodobnost, že vstoupí do války.

Blízký východ slouží jako tragický příklad toho, co se může stát při absenci regionální spolupráce. Irák, Sýrie a Turecko svádějí boj o každý krychlový metr průtoku v řekách Tigris a Eufrat. Všechny tři země na tom tratí. Významné části obou povodí ovládají nestátní aktéři. A nedostatek vody zhoršil uprchlickou krizi v regionu (která je sama o sobě učebnicovým příkladem špatného vládnutí).

Nejtrpčí na celé tragédii je skutečnost, že se jí dalo vyhnout. V roce 2010 jsme na Fóru západní Asie-severní Afrika v Ammánu navrhli vytvoření „kooperačních okruhů“, které by institucionalizovaly spolupráci Iráku, Jordánska, Libanonu, Sýrie a Turecka ve vodohospodářských a environmentálních otázkách. Podobný rámec by býval pomohl spravovat přírodní zdroje, o něž se dělí Jordánsko, Izrael a Palestina.