0

Jak zvládnout globální krizi migrace?

Diskuse o migraci se dnes soustřeďují spíše na dopad přistěhovalců na soudržnost společnosti. Zastánci otevřenější politiky tvrdí, že z důvodu postupného stárnutí populace a ubývání pracovní síly je imigrace žádoucí pro udržení vysoké životní úrovně. Jejich odpůrci naopak hovoří o rušivých vlivech imigrace zvlášť na nejzranitelnější skupiny občanů v zemích, které už teď trpí vysokou nezaměstnaností. Především ale potřebujeme hlubší a globálnější náhled na celou problematiku, který nepřináší ani jedna strana.

Díky obrovským hospodářským změnám, společenskému vření a politickým bouřím vzrostl od roku 1800 do roku 1950 počet obyvatel Evropy o 269 procent: z 203 na 547 milionů. Emigrace z Evropy se pro kontinent stala bezpečnostním ventilem, bez něhož by tlak na státy i populace byl neúnosný.

Během těchto 150 let Evropané houfně emigrovali do Latinské Ameriky, kde přispěli k 50milionovému zvýšení počtu obyvatel, do Severní Ameriky, kde se díky nim počet obyvatel zvýšil o 75 milionů, a do Oceánie, kde populace vzrostla o 11 milionů. Venkovské obyvatelstvo, pro které už nebylo místo, si mohlo najít půdu k obdělávání na rozsáhlých plochách tehdejšího amerického pohraničí nebo místo v průmyslových závodech v rodících se amerických velkoměstech. Ti nejodvážnější a nejctižádostivější mohli své štěstí jít hledat do afrických a asijských kolonií.

Emigrace ale nebyla jen pojistným ventilem. Přispěla totiž také k materiálnímu a kulturnímu bohatství Evropy. Odchod italských sezónních dělníků do Argentiny zachránil zaostalé venkovské oblasti jižní Itálie před zoufalou bídou. Trhy na celém světě se díky migraci otevřely dodávkám evropského zboží a kapitálu.