0

Smrtelný návrat malárie

SINGAPUR – Dramatický pokles počtu úmrtí na malárii od počátku století je jedním z velkých úspěchů veřejného zdravotnictví v posledních letech. Díky společným investicím do prevence, diagnózy a léčby se počet lidí, kteří této nemoci každoročně podlehnou, od roku 2000 snížil o 60%, což znamená záchranu více než šesti milionů životů.

V době, kdy se sen o vymýcení malárie pomalu začíná stávat realitou, se však tyto pozoruhodné úspěchy ocitají v ohrožení kvůli rostoucí rezistenci na léky. Rezistence na nejúčinnější antimalarikum s názvem artemisinin se objevila v Kambodži a šíří se po celé oblasti mekongské delty.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Bez efektivní a včasné akce se tato nová a rezistentní forma malárie stane všeobecně rozšířenou – k podobnému vývoji došlo u starších léků proti malárii dvakrát. Vlády, mezinárodní organizace, skupiny občanské společnosti a firmy proto musí podniknout naléhavé kroky, aby zabránily epidemii rezistentní malárie a zastavily návrat této bolestné epizody.

Chceme-li oddálit šíření rezistence do doby, než se začnou používat nové léky, musíme dosáhnout naléhavého krátkodobého cíle: zabránit tomu, aby rezistence zapustila kořeny v jižní a jihovýchodní Asii a rozšířila se odtud do dalších oblastí. Máme-li si vzít ponaučení z minulosti, pak by se rezistence na artemisinin mohla rozšířit do Indie a odtud do subsaharské Afriky a ostatního světa, což by ohrozilo miliony lidských životů a desítky let pokroku.

V 50. letech se podél thajsko-kambodžské hranice objevila rezistence na jiný lék s názvem chlorochin. Totéž se stalo v 70. letech se sulfadoxin-pyrimetaminem (SP). Z jihovýchodní Asie se rezistence na chlorochin a SP rozšířila do Indie a odtud do Afriky a velké části ostatního světa. V důsledku toho zemřely miliony lidí, většinou malých afrických dětí.

Dopady všeobecné rezistence na artemisinin by byly srovnatelně ničivé. I nejkonzervativnější odhady vykreslují chmurný obrázek. Jedna studie zjistila, že rozšíření rezistence by mohlo mít za následek více než 116 000 dodatečných úmrtí za rok a ztráty ve výši zhruba 417 milionů dolarů v důsledku léčebných výloh a ztracené produktivity – tuto částku je nutno připočíst k 12 miliardám dolarů ztracené produktivity, které si malárie už dnes každoročně vyžádá v subsaharské Africe.

Navzdory všeobecným obavám v posledních osmi letech se rezistenci na artemisinin nepodařilo udržet na uzdě. Naopak již byla zjištěna v Kambodži, Vietnamu, Laosu, Thajsku a také v Barmě, na východních hranicích Indie.

Došlo k vítanému nárůstu dárcovské podpory, jmenovitě v podobě Regionální iniciativy proti rezistenci na artemisinin, která získala grant ve výši 100 milionů dolarů z Globálního fondu boje proti AIDS, tuberkulóze a malárii. Ukazuje se však, že pomalé posilování konvenčních intervencí nedokáže držet krok s tempem šíření rezistence.

Chceme-li vymýtit malárii, potřebujeme jednotnou globální frontu proti hnacím motorům rezistence. Vedle snahy o omezení rezistence na artemisinin v subregionu širšího povodí Mekongu potřebujeme jednat i jinde. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nestáhly národní zdravotnické úřady v šesti afrických zemích a v Kolumbii až do listopadu 2015 povolení k prodeji orálních monoterapií artemisininu – které představují významnou příčinu rezistence.

Zapotřebí budou i silnější závazky soukromého sektoru. Do prosince 2015 se 21 výrobců léčiv oslovených WHO nedohodlo na ukončení produkce orálních monoterapií artemisininu. Více než dvě třetiny těchto firem sídlí v Asii.

Farmaceutické společnosti založené na výzkumu musí také investovat do příští generace antimalarik. Řada terapií založených na artemisininu je sice nadále účinná, avšak někdy v budoucnu budou muset být nahrazeny i ony – jinak hrozí, že se stanou součástí problému.

Novartis institut pro tropické nemoci se prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru spojil se Singapurskou komisí pro hospodářský rozvoj a postavil se do čela budování výzkumného konsorcia s výše uvedeným cílem. Společné úsilí již přineslo dva slibné kandidáty na nový lék proti malárii, kteří momentálně procházejí druhou fází klinických zkoušek – jde o nové třídy látek, jež léčí malárii jiným způsobem než současné terapie, a proto jsou potenciálně schopné potírat rodící se rezistenci.

V obecnější rovině platí, že partnerství za vývoj nových produktů, jako je iniciativa Léky proti zanedbávaným onemocněním nebo Fond léčiv proti malárii, spojují akademické, farmaceutické a finanční partnery s cílem zajistit potenciální novou léčbu zanedbávaných onemocnění. Navzdory zdlouhavému a drahému procesu vývoje a schvalování léčiv mohou z jejich spolupráce vzejít slibné nové látky.

Dvě další antimalarika, která momentálně procházejí druhou fází klinických zkoušek, vznikla s podporou Fondu léčiv proti malárii – jedno ve spolupráci s firmou Takeda Pharmaceuticals a americkými Národními zdravotnickými instituty a druhé ve spolupráci s francouzskou farmaceutickou společností Sanofi.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V boji proti malárii sice vyhráváme mnoho bitev, avšak důvěrně známé varovné signály naznačují, že bychom ještě stále mohli prohrát válku. Dnešní šíření rezistence na artemisinin v Asii ohrožuje budoucí životy dětí v Africe. Proto potřebujeme podniknout rázné kroky, abychom tomuto šíření zabránili, včetně urgentních investic do budoucí generace antimalarik. Nepoučíme-li se z historie boje proti malárii, možná budeme nuceni si ji zopakovat.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.