0

Aby MMF a Světová banka pracovaly pro chudé

Světová banka už dlouho zdůrazňuje svůj sen o „světě zbaveném chudoby“. Obdobně si Mezinárodní měnový fond zřejmě může přát „svět zbavený finančních krizí“. To jsou zásadní a znepokojivé cíle, ale pro jedenadvacáté století jsou příliš úzké. Aby si brettonwoodské instituce udržely svůj význam, musejí se plně přizpůsobit potřebám prudce vyspívajících zemí světa a tento proces mohou zahájit už letos na jaře na schůzkách MMF a Světové banky ve Washingtonu.

Jak dnes mnoho lidí uznává, MMF by se neměl věnovat jen zvládání finančních krizí a začít řešit také nekooperativní ekonomické chování – zejména v měnové oblasti. Pro mezinárodní společenství by bylo prospěšné, kdyby se MMF stal centrem vzájemného dohledu a stálého dialogu mezi bohatými, chudými a vyspívajícími státy. K tomu je ale zapotřebí, aby dvě posledně jmenované skupiny zemí měly větší slovo.

Taková reforma je naštěstí konečně na pořadu jednání. Loni na podzim schůzky MMF a Světové banky schválily zvýšení hlasovacích kvót pro některé z nejnedostatečněji zastoupených vyspívajících ekonomik: Čínu, Mexiko, Jižní Koreu a Turecko. Ve druhém kole úprav bude třeba zahrnout další rychle rostoucí ekonomiky, aniž by to rozdrtilo hlas nejchudších.

Co se týče Světové banky, ta se nemusí tolik „posouvat,“ ale spíše zakořenit ve vyspívajících zemích, stejně jako celá branže rozvojové pomoci obecně. Mezinárodní společenství musí vzdorovat krátkozrakým výzvám k odchodu ze států se středně vysokými příjmy s odůvodněním, že se teď už „obejdou samy“.