Smír mezi darwinismem a křesťanstvím

Jsou věda a náboženství předurčeny k vzájemnému nepřátelství? Každý žáček se učí, jak byl Galileo donucen na kolenou odvolat své přesvědčení, že Země se točí kolem Slunce, a jak byla církev znovu ve zbrani roku 1859, když Charles Darwin zveřejnil O původu druhů a tvrdil, že všechny živé organismy, včetně lidí, vznikly dlouhým, pomalým procesem evoluce. Zejména v Americe mnozí křesťané, takzvaní kreacionisté, dodnes prohlašují, že počátky lidstva nelze hledat v nějakém vědeckém zjištění, nýbrž v prvních kapitolách Genesis.

Avšak souznění evoluce a náboženství je komplexnější než protikladnost a střet. Evoluční myšlenky se zrodily z náboženství. Staří Řekové vůbec neznali představu vývoje, jednosměrného času a lineární historie, vrcholící lidstvem. Tato koncepce je židovskokřesťanským dědictvím a raní evolucionisté 18. století - jako Darwinův dědeček Erasmus - zasazovali své myšlenky do kontextu tohoto náboženského vysvětlení původu života.

Sám Darwin byl křesťanskými myšlenkami značně ovlivněn, zejména tam, kde to nejméně očekáváme: ve své víře v přirozenou selekci - ono prokletí církve - coby motivační sílu evoluce. Darwin tvrdil, že na svět přijde více organismů, než kolik může přežít a rozmnožit se, což vede k existenčnímu zápasu, a že úspěch v tomto boji zčásti odráží fyzické a behaviorální rozdíly mezi vítězi a poraženými. Vítězi se stávají ti, kdo jsou dobře přizpůsobeni svému prostředí, tedy ti, u nichž se vyvinou rysy, které jim pomáhají přežít a rozmnožovat se.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading and receive unfettered access to all content, subscribe now.

Subscribe

or

Unlock additional commentaries for FREE by registering.

Register

https://prosyn.org/pw8fJUCcs