0

Jak „napravit“ globalizaci

Opakovaně píšu o problémech globalizace: o nespravedlivém režimu světového obchodu, který brzdí rozvoj; o nestabilním globálním finančním systému, jehož výsledkem jsou periodické krize opakovaně zatěžující chudé země neudržitelným dluhem; a také o režimu celosvětového duševního vlastnictví, který odepírá přístup k dostupným životně důležitým lékům, přestože AIDS pustoší rozvojový svět.

Stejně tak píšu o anomáliích globalizace: peníze by měly proudit z bohatých zemí do chudých, ale v posledních letech proudí směrem právě opačným. Bohatí totiž lépe snášejí rizika měnových a úrokových výkyvů, takže jsou to chudí, kdo nese na bedrech důsledky těchto fluktuací.

Na problémy spojené s globalizací poukazuji tak halasně a hlučně, že si z toho mnozí lidé vyvodili mylný závěr, že i já patřím k antiglobalizačnímu hnutí. Já se ovšem domnívám, že globalizace má obrovský potenciál – pokud je správně řízena.

Během velké hospodářské krize přibližně před 70 lety formuloval John Maynard Keynes svou teorii nezaměstnanosti, která popisovala, jak mohou vládní zásahy pomoci obnovit plnou zaměstnanost. Konzervativci ho sice tupili, ale Keynes toho ve skutečnosti udělal pro záchranu kapitalistického systému více než všichni protržně orientovaní finančníci dohromady. Kdyby se tehdy bylo postupovalo podle konzervativců, byla by hospodářská krize ještě hlubší a poptávka po alternativě vůči kapitalismu by ještě zesílila.