0

Jak učinit z evropské obrany realitu

BRUSEL – Každý, kdo se zamýšlí nad hodnotou, vahou a významem dnešních evropských vojenských složek pro globální záležitosti, si musí v duchu neustále opakovat dvě klíčové otázky: Kterým směrem se chceme vydat? Čeho chceme dosáhnout?

Cílem EU je být globálním hráčem prostřednictvím vlastní zahraniční politiky, kterou bude sdílet všech 27 členských zemí. A jakákoliv účinná zahraniční politika se očividně musí opírat o účinné vojenské i civilní zdroje.

Tento cíl však neznamená, že EU bude soupeřit s NATO. Zatímco NATO je politicko-vojenskou aliancí, EU se hlásí k rozvoji společenství národních osudů. NATO navíc těží z vojenské síly jednoho dominantního státu, zatímco EU se musí spoléhat na společné dobrovolné úsilí svých členů. Bylo by proto správnější říkat, že tím, co se doplňuje s NATO, je Evropská bezpečnostní a obranná politika (ESDP), a to ze dvou důvodů.

Za prvé se některé země obracejí se žádostí o pomoc výslovně na Evropu. Například v subsaharské Africe a na Blízkém východě mají obyvatelé i vlády z politických, historických či kulturních důvodů sklon žádat o pomoc spíše Evropu než NATO. Na druhé straně existují jisté dlouhodobé krizové situace, například krize vyvolané terorismem, kde je k zásahu lépe uzpůsobeno NATO.