0

O významu kultury

Ústavy jsou vyjádřením dějin, kultury, hodnot a zásad politických společenství. Připravovaná Evropská ústava není v tomto ohledu výjimkou. Nedokáže vytvářet obecná pojítka, jež Evropu definují a drží pohromadě. Dokáže je pouze odrážet a být jimi uváděna v život.

Dnes však už ony soudržné síly, jež Evropu držely pohromadě celé dvě generace, ztrácejí na intenzitě. Mír a svoboda se od pádu Sovětského svazu považují za cosi přirozeného. Ekonomická integrace postoupila natolik, že návrat k rivalitě mezi národy, jež kontinent dvakrát přivedla do války, je nemyslitelná.

Také poválečná cesta za blahobytem ztratila mnoho ze své přitažlivosti. V Německu a leckterých jiných členských státech Evropské unie už hospodářský růst není tak jistý jako dříve. K myšlence hospodářského a společenského pokroku se občané staví se stále větší opatrností. Veřejná diskuse místo toho teď vyzdvihuje potřebu omezovat vládní aktivity a mírnit sociální transfery.

Rozšíření Evropské unie z patnácti na pětadvacet členů znamená, že Evropané budou několik příštích desetiletí muset žít s větší materiální nerovností. Jistě, mezi západem a východem Evropy vždy existovaly rozdíly v životní úrovni. Během studené války se ovšem tato propast značně prohloubila. S rozšířením nelze tyto rozdíly už dále skrývat.