Ústavy jsou vyjádřením dějin, kultury, hodnot a zásad politických společenství. Připravovaná Evropská ústava není v tomto ohledu výjimkou. Nedokáže vytvářet obecná pojítka, jež Evropu definují a drží pohromadě. Dokáže je pouze odrážet a být jimi uváděna v život.
Dnes však už ony soudržné síly, jež Evropu držely pohromadě celé dvě generace, ztrácejí na intenzitě. Mír a svoboda se od pádu Sovětského svazu považují za cosi přirozeného. Ekonomická integrace postoupila natolik, že návrat k rivalitě mezi národy, jež kontinent dvakrát přivedla do války, je nemyslitelná.
Také poválečná cesta za blahobytem ztratila mnoho ze své přitažlivosti. V Německu a leckterých jiných členských státech Evropské unie už hospodářský růst není tak jistý jako dříve. K myšlence hospodářského a společenského pokroku se občané staví se stále větší opatrností. Veřejná diskuse místo toho teď vyzdvihuje potřebu omezovat vládní aktivity a mírnit sociální transfery.
Ústavy jsou vyjádřením dějin, kultury, hodnot a zásad politických společenství. Připravovaná Evropská ústava není v tomto ohledu výjimkou. Nedokáže vytvářet obecná pojítka, jež Evropu definují a drží pohromadě. Dokáže je pouze odrážet a být jimi uváděna v život.
Dnes však už ony soudržné síly, jež Evropu držely pohromadě celé dvě generace, ztrácejí na intenzitě. Mír a svoboda se od pádu Sovětského svazu považují za cosi přirozeného. Ekonomická integrace postoupila natolik, že návrat k rivalitě mezi národy, jež kontinent dvakrát přivedla do války, je nemyslitelná.
Také poválečná cesta za blahobytem ztratila mnoho ze své přitažlivosti. V Německu a leckterých jiných členských státech Evropské unie už hospodářský růst není tak jistý jako dříve. K myšlence hospodářského a společenského pokroku se občané staví se stále větší opatrností. Veřejná diskuse místo toho teď vyzdvihuje potřebu omezovat vládní aktivity a mírnit sociální transfery.