0

Dělejte v Iráku politiku, ne válku

Spojené státy znovu zjišťují, jaké jsou limity vojenské moci. V iráckém vzdušném prostoru nemá Amerika soupeře, avšak nedokáže ovládnout zemi. Už pouhá její přítomnost podněcuje násilí.

Prezident George W. Bush sice věří, že „přenesením války k nepříteli“ ochránil Američany, avšak v Iráku již zahynulo více než 1 700 Američanů a irácká válka navíc vyprovokovala teroristické útoky na americké spojence. Strašlivé pumové atentáty v Londýně byly pravděpodobně inspirovány spoluvůdčí rolí Británie v této válce.

Bushova administrativa se samozřejmě dopouští chyby, když ve svých válečných kalkulacích zanedbává politiku nebo když se slepě drží výroku, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Ve skutečnosti je většina válek selháním politiky, selháním politické představivosti. Bush a jeho poradci se vzhledem ke své licoměrnosti a nedostatku historického a kulturního povědomí domnívali, že invaze do Iráku bude snadná, že se armáda Saddáma Husajna rozdrolí a že USA zde budou vítány jako osvoboditel. Nedokázali pochopit, že Irák je již dlouho okupovanou zemí manipulovanou zvenčí.

V důsledku toho Iráčané pochopitelně pohlížejí na Američany vedenou okupaci jako na pouhou další epizodu vykořisťování zvnějšku. Všeobecně se připouští, že nikoliv teror, nýbrž ropa byla původním motivem pro válku – pro válku, již během devadesátých let naplánovali nejvýznamnější Bushovi poradci a kterou v roce 2001 umožnil jeho nástup k moci. V průběhu devadesátých let dával americký viceprezident Dick Cheney i další jasně najevo, že Saddámova vláda ohrožuje ropnou bezpečnost Ameriky tím, že ji nutí přespříliš spoléhat na Saúdskou Arábii. Obrovské zásoby ropy v Iráku, zněl tento argument, nelze bezpečně zpřístupnit, dokud nebude sesazen Saddám. Teroristické útoky na USA z 11. září 2001 pak poskytly této vizi zelenou, nikoliv základní motivaci.