100

Poučení od antiglobalistů

NEW YORK – Pravděpodobné vítězství Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách se setkalo s globálním úlevným povzdechnutím. Přinejmenším se Evropa nevydá protekcionistickou cestou, do které nutí Spojené státy prezident Donald Trump.

Přívrženci globalizace by však ještě měli nechat šampaňské na ledu: v mnoha jiných zemích jsou protekcionisté a stoupenci „neliberální demokracie“ na vzestupu. A i sama skutečnost, že otevřený fanatik a nenapravitelný lhář mohl dostat tolik hlasů, kolik jich Trump v USA dostal, a že s Macronem bude ve druhém kole voleb 7. května soupeřit krajně pravicová Marine Le Penová, by měla vyvolávat hluboké znepokojení.

Někteří lidé předpokládají, že špatné Trumpovo vedení a zjevná neschopnost by měly stačit k tomu, aby nadšení pro populistické zázračné recepty jinde na světě pokleslo. Voliči z amerického „Rezavého pásu“, kteří ve volbách podpořili Trumpa, na tom budou za čtyři roky téměř jistě hůř než dnes a těm racionálně založeným to bezpochyby dojde.

Bylo by však velkou chybou vyvozovat závěr, že nespokojenost s globální ekonomikou – přinejmenším se způsobem, jakým nakládá s příslušníky (nebo bývalými příslušníky) středních vrstev – dosáhla vrcholu. Budou-li rozvinuté liberální demokracie pokračovat v dosavadní politice, budou se jí bezprizorní zaměstnanci i nadále odcizovat. Mnozí z nich nabudou dojmu, že Trump, Le Penová a další jim podobní alespoň dávají najevo, že jejich utrpení chápou. Představa, že se voliči odvrátí od protekcionismu a populismu sami od sebe, je možná jen kosmopolitním zbožným přáním.

Stoupenci liberální tržní ekonomiky musí pochopit, že mnohé reformy a technologické pokroky mohou zhoršit postavení některých – možná i početných – skupin. Tyto změny v zásadě zvyšují ekonomickou efektivitu a umožňují, aby vítězové nějak kompenzovali poražené. Pokud jsou však na tom poražení hůře, proč by měli podporovat globalizaci a protržní politiku? V jejich zájmu je upnout se k politikům, kteří se stavějí proti těmto změnám.

Ponaučení by tedy mělo být zřejmé: při absenci pokrokových politik, jako jsou silné sociální programy, rekvalifikace a další formy pomoci pro jednotlivce i komunity opomíjené globalizací, se politici Trumpova ražení mohou stát trvalým rysem politické krajiny.

Cena, kterou za tyto politiky všichni platíme, je vysoká i v případech, kdy se jim nepodaří plně realizovat své protekcionistické a nativistické ambice – všichni totiž využívají strachu, rozněcují fanatismus a prosperují díky nebezpečně polarizovanému přístupu k vládnutí ve stylu „my proti nim“. Trump už přes Twitter zaútočil na Mexiko, Čínu, Německo, Kanadu a mnoho dalších zemí – a tento seznam se bude s jeho dalším působením v úřadu dozajista rozrůstat. Le Penová si bere na mušku muslimy, avšak její nedávné výroky, v nichž popřela zodpovědnost Francouzů za razie proti Židům během druhé světové války, odhalily její přetrvávající antisemitismus.

Výsledkem mohou být hluboké a možná nenapravitelné národní rozkoly. V USA se už Trumpovým přičiněním snížila úcta k prezidentskému úřadu a s největší pravděpodobností za sebou prezident zanechá rozdělenější zemi.

Nesmíme zapomínat, že před nástupem osvícenství, které vyznávalo vědu a svobodu, příjmy i životní úroveň několik století stagnovaly. Trump, Le Penová i ostatní populisté ovšem představují protipól hodnot osvícenství. Trump se bez uzardění odvolává na „alternativní fakta“, popírá vědecké metody a navrhuje rozsáhlé rozpočtové škrty pro veřejný výzkum včetně klimatických změn, které pokládá za podvod.

Protekcionismus prosazovaný Trumpem, Le Penovou a dalšími představuje obdobnou hrozbu pro světovou ekonomiku. Tři čtvrtě století se lidé snažili vytvořit globální ekonomický řád založený na pravidlech, v němž by mohly zboží, služby, lidé i myšlenky volně putovat přes hranice. Trump hodil do této stavby ruční granát, a ještě za to sklidil potlesk ostatních populistů.

Jelikož Trump a jeho pobočníci trvají na tom, že hranice jsou důležité, firmy si dvakrát rozmyslí, než začnou budovat globální nabídkové řetězce. Výsledná nejistota odradí investice, zejména ty přeshraniční, což sníží dynamiku systému založeného na globálně platných pravidlech. A bude-li se do systému méně investovat, jeho zastánci budou mít menší motivaci ho prosazovat.

To přinese celému světu potíže. Ať se nám to líbí, nebo ne, lidstvo už zůstane globálně propojené a bude čelit společným problémům, jako jsou klimatické změny nebo hrozba terorismu. Schopnost a motivaci spolupracovat na řešení těchto problémů je nutné posilovat, nikoliv oslabovat.

Z toho plyne poučení, které si skandinávské země vzaly k srdci už dávno. Malé státy v tomto regionu pochopily, že otevřenost je klíčem k rychlému hospodářskému růstu a prosperitě. Pokud však měly zůstat otevřené a demokratické, jejich občané museli být přesvědčeni, že žádný podstatný segment společnosti nezůstane opominutý.

Nedílnou součástí úspěchu skandinávských zemí se tak stal sociální stát. Tyto země pochopily, že jedinou udržitelnou prosperitou je prosperita sdílená. Také USA a zbytek Evropy si dnes musí vzít toto ponaučení k srdci.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.