VARŠAVA – Demokraté všeho druhů oslavují skutečnost, že se příštím prezidentem Francie stane proevropský centrista Emmanuel Macron – nikoliv Marine Le Penová z krajně pravicové Národní fronty. Ačkoliv je však Macronovo vítězství dobrou zprávou, nevěstí porážku populismu v Evropě. Právě naopak: Macron představuje jistý druh „osvíceného populismu“, jenž sebou nese vlastní paletu problémů.
Macronova kandidatura byla stejně jako v případě Le Penové vztyčeným prstem francouzským politickým stranám hlavního proudu. Macron přesvědčil voliče příslibem kombinace ekonomického liberalismu a flexibilního sociálního státu na skandinávský způsob. Možná však nastal čas připustit, že Skandinávie je jedinečná a že programy, které uspějí tam, nemusí být použitelné jinde.
V krátkodobém měřítku ovšem Macronův populismus nemusí být veskrze špatnou věcí. Možná že v dnešní Francii a nejen tam může populistu porazit jen populista. V takovém případě je Macronův osvícený populismus rozhodně vhodnější než nacionalistický populismus, k němuž se hlásí Le Penová. Otázka zní, zda může osvícený populismus nějak napomoci k úplnému odklonu politických systémů od populismu – směrem k reálným řešením problémů dotyčných zemí.
VARŠAVA – Demokraté všeho druhů oslavují skutečnost, že se příštím prezidentem Francie stane proevropský centrista Emmanuel Macron – nikoliv Marine Le Penová z krajně pravicové Národní fronty. Ačkoliv je však Macronovo vítězství dobrou zprávou, nevěstí porážku populismu v Evropě. Právě naopak: Macron představuje jistý druh „osvíceného populismu“, jenž sebou nese vlastní paletu problémů.
Macronova kandidatura byla stejně jako v případě Le Penové vztyčeným prstem francouzským politickým stranám hlavního proudu. Macron přesvědčil voliče příslibem kombinace ekonomického liberalismu a flexibilního sociálního státu na skandinávský způsob. Možná však nastal čas připustit, že Skandinávie je jedinečná a že programy, které uspějí tam, nemusí být použitelné jinde.
V krátkodobém měřítku ovšem Macronův populismus nemusí být veskrze špatnou věcí. Možná že v dnešní Francii a nejen tam může populistu porazit jen populista. V takovém případě je Macronův osvícený populismus rozhodně vhodnější než nacionalistický populismus, k němuž se hlásí Le Penová. Otázka zní, zda může osvícený populismus nějak napomoci k úplnému odklonu politických systémů od populismu – směrem k reálným řešením problémů dotyčných zemí.