0

Prolhaní politici

Přesvědčení, že politici mají sklon ke lži, je stejně staré jako politika sama. Přesto když je politik přistižen při lhaní, jsou pro něj důsledky mnohdy straslivé, alespoň v demokratických zemích. Usvědčení politika ze lži je v podstatě jediným způsobem, jak se ho rychle a navždy zbavit, a tak není divu, že je snaha prokázat nějakému politickému vůdci lež tak oblíbenou zbraní politických pletichařů.

Co přesně je vsak v politice lež? Jen málo případů je tak zřejmých jako nedlouhý příběh první finské premiérky Anneli Jäätteenmäkiové. Ta během předvolební kampaně zaútočila na svého předchůdce, že v otázce Iráku pokrytecky říkal něco jiného prezidentu Bushovi a něco jiného finskému lidu. Její vědomosti byly založeny na záznamech finského ministerstva zahraničí. Viděla je snad? Jäätteenmäkiová se začala vykrucovat a nakonec přiznala, že nikoliv. Když jí byl prokázán opak a tajný dokument nalezen v jejím držení, musela odstoupit.

Dalsím politikem, jehož chování v předvolební kampani prosetřuje parlament, neboť prý ,,nakládal úsporně s pravdou``, je německý kancléř Schröder - jeho případ je vsak velmi odlisný. Opozice zatrpklá z těsné porážky v podzimních volbách kancléře viní, že neříkal pravdu o ekonomické situaci Německa a jejích důsledcích pro státní rozpočet.

Téměř rok po volbách parlamentní výbor stále vysetřuje v této kauze ,,svědky``. Nezdá se vsak, že by se mohl dostat daleko. Nanejvýs dokážou poslanci na kancléřově případu demonstrovat oblíbený politický trik: politik říkal pravdu a nic než pravdu, avsak nikoliv bezpodmínečně pravdu celou.