18

Lídři a lži

CAMBRIDGE – Letošní volební sezona se nese ve znamení častých nařčení z nepoctivosti. Během britské debaty o „brexitu“ se obě strany navzájem obviňovaly z překrucování pravdy, ačkoliv rychlost, s jakou se dnes přívrženci odchodu z EU distancují od vlastních předvolebních slibů a s jakou se naplňují tvrzení zastánců setrvání, naznačuje, která z obou stran nazývá věci pravými jmény. A v předvolební prezidentské kampani ve Spojených státech zase předpokládaný republikánský kandidát Donald Trump jen málokdy hovořil o svém největším konkurentovi v primárkách jinak než jako o „prolhaném Tedu Cruzovi“.

Stejně tak si Trump zřídkakdy nechá ujít příležitost, aby před jméno Hillary Clintonové, předpokládané kandidátky Demokratické strany, vsunul předponu „pokřivená“. Když Clintonová nedávno přednesla opatrný projev o zahraniční politice, Trump reagoval tak, že ji nazval „lhářkou světového kalibru“. Organizace PolitiFact, jež ověřuje pravdivost politických prohlášení a za své úsilí si vysloužila Pulitzerovu cenu, nicméně označila 60% Trumpových tvrzení, která od počátku jeho kampaně zkoumala, nálepkou „nepravdivé“ nebo „křiklavě nepravdivé“ – oproti 12% tvrzení v případě Clintonové.

Někteří cynikové odbývají podobné výměny názorů mezi kandidáty jako typické chování politiků. To je však příliš pohodlný přístup, jelikož ignoruje vážné otázky týkající se dilematu, nakolik čestné vlastně chceme své politické lídry i politickou rozpravu mít.

Ve skutečnosti si možná ani nepřejeme, aby naši vedoucí představitelé říkali celou dobu doslovnou pravdu. Ve válce nebo během kontrateroristické operace může být klam nutnou podmínkou vítězství či úspěchu – což je zjevně v našem zájmu.