Putinovo štěstí, Jelcinova smůla

Průbojný zahraničněpolitický postoj ruského prezidenta Vladimíra Putina v posledních letech odráží sebedůvěru, která se dostavuje s prosperující ekonomikou. V roce 1999, rok před tím, než Putin vystřídal v úřadu prezidenta Borise Jelcina, činil ruský HDP ubohých 200 miliard USD. Do loňského roku se vyšplhal na 1 bilión USD. Reálný růst se už osm let pohybuje kolem 7% v průměru a reálné příjmy rostou zhruba o 10% za rok. V posledních dvou letech se ruský rozpočtový přebytek držel na více než 7% HDP, státní dluh se ze 100% HDP v roce 1999 ztenčil na pouhých 8% HDP a přebytek obchodní bilance v uplynulých osmi letech činil v průměru 10% HDP.

Hvězdná hospodářská výkonnost Ruska však souvisí jen málo s Putinovou politikou a dosti významně s reformami, které přijal Jelcin. Už do roku 1998 Rusko získalo kritické množství trhů a soukromých podniků, přičemž finanční krach onoho roku zapůsobil jako katarze a přiměl vládu k upuštění od podnikových dotací, o něž se opíral zničující rozpočtový deficit ve výši nějakých 9% HDP. Navíc ceny ropy, jež se dříve propadly na 10 dolarů za barel, začaly stoupat až do stratosféry. Celá cesta k úspěchu byla přichystaná už v roce 1999, rok před příchodem Putina na scénu.

Jistěže, Putina je třeba pochválit za zásadní hospodářské reformy během prvních tří let v úřadu. Byl přijat nový daňový zákoník, s menším počtem daní a nižšími sazbami, zejména s 13% rovnou daní z příjmu. Byl dokončen občanský zákoník, schválen nový celní zákoník a realizována zásadní reforma soudnictví.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/lgNsrcK/cs;