MELBOURNE/PRINCETON – Před šesti lety se ropa prodávala za víc než sto dolarů za barel. Dnes má její cena díky dvojímu šoku cenové války mezi Saúdskou Arábií a Ruskem a klesající poptávkou v důsledku krize COVID-19 blíž k 20 dolarům za barel. Průmyslovým zemím po celém světě, které ještě nezpoplatnily uhlík po vzoru těch, které už tak učinily, se proto naskýtá ideální doba jednat.
Podnikatelští lídři, média a ekonomové se shodnou: zpoplatnění uhlíku je zapotřebí, aby firmy a vlády pocítily ve svých rozpočtech úplné náklady škod na klimatu, které jsou důsledkem jejich emisí. Klasická obhajoba volných trhů se opírá o dobrovolné transakce, při nichž se kupující rozhodují zaplatit cenu, která pokryje výrobní náklady. Jsou-li část těchto nákladů nuceny nést třetí strany, bez možnosti se jim vyhnout a bez kompenzace, trh selhává a transakce není legitimní.
Řečeno jinak, jestliže firmy a vlády mohou vypouštět oxid uhličitý, aniž by za výslednou újmu platily, překročí objem, který by maximalizoval užitek pro všechny dotčené jejich rozhodováním. Někde lidé za tento objem emisí navíc zaplatí, ať už měnou této ceny bude škoda na majetku, ztráta života nebo nutnost se přizpůsobit odlišným klimatickým podmínkám.
Nejčastěji diskutovanými formami zpoplatnění uhlíku jsou uhlíková daň, která stanoví pevnou cenu za emisní jednotku, a systém obchodování s emisemi, který cílový objem úhrnu emisí rozdělí na emisní „povolenky“, s nimiž lze mezi producenty emisí obchodovat. V obou případech zpoplatnění uhlíku vytváří pobídku k odklonu od uhlíkově náročných aktivit. Cena uhlíku může stoupat postupně, aby byl čas zavádět méně uhlíkově zatížené způsoby různých aktivit. Pokud se zpoplatnění uhlíku uskuteční vhodně, dokáže snížit emise, aniž by znevýhodnilo místní hospodářství.
Objevují se obavy, že zpoplatnění uhlíku je ekonomicky regresivní, protože chudší domácnosti vydají větší díl svého měsíčního rozpočtu v uhlíkově náročných položkách, jako je vytápění a palivo do aut. Zpoplatnění uhlíku se ale může držet kanadského modelu, který zahrnuje slevy, jež tyto náklady kompenzují, díky čemuž je tato politika pro většinu populace čistým přínosem.
Proč by se tedy mělo zpoplatnění uhlíku zavést právě teď? Jedním důvodem je to, že když jsou ceny energií nízké, spotřebitelé si jich méně všímají. Za běžných okolností zvýšení cen energie poškozuje náš blahobyt, protože zdražuje cestování, ať autem či letadlem. Během pandemie však vlády chtějí, aby lidé méně cestovali, s cílem bránit šíření viru.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Lidé raději cestují méně, i když už omezení pohybu cestování nezakazují, protože se snaží snížit riziko, že nakazí sebe nebo ostatní. Co by tedy jinak bylo negativem, stává se přínosem.
Nejsilnější argument pro zpoplatnění uhlíku se však netýká toho, co se děje dnes, nýbrž toho, co se stane, pokud dnes nebudeme konat a za několik let zjistíme, že zpoplatnění uhlíku je nezbytné, abychom zajistili, že naše planeta zůstane obyvatelná. Při zpoplatnění uhlíku v současnosti by korekce našeho chování v oblasti uhlíkové spotřeby byla snadnější než dříve, kdy byly mnohem vyšší ceny ropy a lidé víc cestovali, i než v budoucnu, až budou zrušena omezení pohybu a ožije podnikání i cestování. Vzhledem k současné situaci by bylo menším šokem vrátit se k „novému normálu“, v němž v důsledku zpoplatnění uhlíku došlo ke snížení jeho spotřeby, než zpoplatnění uhlíku zavádět až poté, co se spotřeba plně zotaví.
Pravda, zpoplatnit teď uhlík by znamenalo ještě zesílit nynější útrapy producentů ropy. Značná část produkce fosilních paliv pochází sice z několika málo velice bohatých zemí na Blízkém východě, ale zhroucení cen trápí i chudší producenty jako Nigérii, Ghanu, Argentinu a Venezuelu, které by při zavedení uhlíkových daní mohly strádat ještě víc.
Ačkoli mají tyto újmy způsobené chudým zemím hluboký mravní význam, vyvažují je katastrofální důsledky, jež bude mít změna klimatu pro nejchudší lidi světa. Mnozí z nejzranitelnějších jsou samozásobitelští sedláci, závislí na vzorcích srážek, jež právě změny vyvolané našimi setrvalými emisemi pravděpodobně naruší. Jiní hospodaří v úrodných, leč nízko položených oblastech delt, jež budou zaplavovat intenzivnější hurikány a stoupající hladiny moří, jak také v jednom i ve druhém případě předpovídají modely změny klimatu. Nikdo z nich nemůže sáhnout po opoře sociálního zabezpečení, jaké poskytují nejzámožnější země.
Před pandemií COVID-19 a souběžným propadem cen ropy by zpoplatnění uhlíku bylo bezprostředně bolestivé pro země, které jej zavedou, ale v dlouhodobém výhledu mnohem lepší pro všechny. V nynějším bezprecedentním okamžiku by zpoplatnění uhlíku bylo prospěšné jak teď, tak do budoucna.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
MELBOURNE/PRINCETON – Před šesti lety se ropa prodávala za víc než sto dolarů za barel. Dnes má její cena díky dvojímu šoku cenové války mezi Saúdskou Arábií a Ruskem a klesající poptávkou v důsledku krize COVID-19 blíž k 20 dolarům za barel. Průmyslovým zemím po celém světě, které ještě nezpoplatnily uhlík po vzoru těch, které už tak učinily, se proto naskýtá ideální doba jednat.
Podnikatelští lídři, média a ekonomové se shodnou: zpoplatnění uhlíku je zapotřebí, aby firmy a vlády pocítily ve svých rozpočtech úplné náklady škod na klimatu, které jsou důsledkem jejich emisí. Klasická obhajoba volných trhů se opírá o dobrovolné transakce, při nichž se kupující rozhodují zaplatit cenu, která pokryje výrobní náklady. Jsou-li část těchto nákladů nuceny nést třetí strany, bez možnosti se jim vyhnout a bez kompenzace, trh selhává a transakce není legitimní.
Řečeno jinak, jestliže firmy a vlády mohou vypouštět oxid uhličitý, aniž by za výslednou újmu platily, překročí objem, který by maximalizoval užitek pro všechny dotčené jejich rozhodováním. Někde lidé za tento objem emisí navíc zaplatí, ať už měnou této ceny bude škoda na majetku, ztráta života nebo nutnost se přizpůsobit odlišným klimatickým podmínkám.
Nejčastěji diskutovanými formami zpoplatnění uhlíku jsou uhlíková daň, která stanoví pevnou cenu za emisní jednotku, a systém obchodování s emisemi, který cílový objem úhrnu emisí rozdělí na emisní „povolenky“, s nimiž lze mezi producenty emisí obchodovat. V obou případech zpoplatnění uhlíku vytváří pobídku k odklonu od uhlíkově náročných aktivit. Cena uhlíku může stoupat postupně, aby byl čas zavádět méně uhlíkově zatížené způsoby různých aktivit. Pokud se zpoplatnění uhlíku uskuteční vhodně, dokáže snížit emise, aniž by znevýhodnilo místní hospodářství.
Objevují se obavy, že zpoplatnění uhlíku je ekonomicky regresivní, protože chudší domácnosti vydají větší díl svého měsíčního rozpočtu v uhlíkově náročných položkách, jako je vytápění a palivo do aut. Zpoplatnění uhlíku se ale může držet kanadského modelu, který zahrnuje slevy, jež tyto náklady kompenzují, díky čemuž je tato politika pro většinu populace čistým přínosem.
Proč by se tedy mělo zpoplatnění uhlíku zavést právě teď? Jedním důvodem je to, že když jsou ceny energií nízké, spotřebitelé si jich méně všímají. Za běžných okolností zvýšení cen energie poškozuje náš blahobyt, protože zdražuje cestování, ať autem či letadlem. Během pandemie však vlády chtějí, aby lidé méně cestovali, s cílem bránit šíření viru.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Lidé raději cestují méně, i když už omezení pohybu cestování nezakazují, protože se snaží snížit riziko, že nakazí sebe nebo ostatní. Co by tedy jinak bylo negativem, stává se přínosem.
Nejsilnější argument pro zpoplatnění uhlíku se však netýká toho, co se děje dnes, nýbrž toho, co se stane, pokud dnes nebudeme konat a za několik let zjistíme, že zpoplatnění uhlíku je nezbytné, abychom zajistili, že naše planeta zůstane obyvatelná. Při zpoplatnění uhlíku v současnosti by korekce našeho chování v oblasti uhlíkové spotřeby byla snadnější než dříve, kdy byly mnohem vyšší ceny ropy a lidé víc cestovali, i než v budoucnu, až budou zrušena omezení pohybu a ožije podnikání i cestování. Vzhledem k současné situaci by bylo menším šokem vrátit se k „novému normálu“, v němž v důsledku zpoplatnění uhlíku došlo ke snížení jeho spotřeby, než zpoplatnění uhlíku zavádět až poté, co se spotřeba plně zotaví.
Pravda, zpoplatnit teď uhlík by znamenalo ještě zesílit nynější útrapy producentů ropy. Značná část produkce fosilních paliv pochází sice z několika málo velice bohatých zemí na Blízkém východě, ale zhroucení cen trápí i chudší producenty jako Nigérii, Ghanu, Argentinu a Venezuelu, které by při zavedení uhlíkových daní mohly strádat ještě víc.
Ačkoli mají tyto újmy způsobené chudým zemím hluboký mravní význam, vyvažují je katastrofální důsledky, jež bude mít změna klimatu pro nejchudší lidi světa. Mnozí z nejzranitelnějších jsou samozásobitelští sedláci, závislí na vzorcích srážek, jež právě změny vyvolané našimi setrvalými emisemi pravděpodobně naruší. Jiní hospodaří v úrodných, leč nízko položených oblastech delt, jež budou zaplavovat intenzivnější hurikány a stoupající hladiny moří, jak také v jednom i ve druhém případě předpovídají modely změny klimatu. Nikdo z nich nemůže sáhnout po opoře sociálního zabezpečení, jaké poskytují nejzámožnější země.
Před pandemií COVID-19 a souběžným propadem cen ropy by zpoplatnění uhlíku bylo bezprostředně bolestivé pro země, které jej zavedou, ale v dlouhodobém výhledu mnohem lepší pro všechny. V nynějším bezprecedentním okamžiku by zpoplatnění uhlíku bylo prospěšné jak teď, tak do budoucna.
Z angličtiny přeložil David Daduč