Ztracené horizonty

Ve filmu "Ha Hromnice o den více" hraje Bill Murray televizního hlasatele počasí, který je odsouzen k tomu, aby stále dokola prožíval jeden jediný den bez ohledu na to, co dělá. Jako podobně nekonečná časová smyčka vypadá mnohdy i proces obhajování dlouhodobého základního výzkumu v biologii a jí příbuzných vědách.

Najdou se argumenty, setřídí se důkazní materiál, zachrání se pár projektů, ale druhý den se přijde na to, že politika a iniciativy nepřestávají neúprosně pochodovat k cílům, které jsou krátkodobé a pragmatické. Ne že by na tom bylo něco v nepořádku! Tak ovšem nemůže nikdy být dosaženo ani nových vědeckých průlomů ani maximální finanční efektivity. Paradoxní je, že i když americká věda nebyla nikdy financována z federálních fondů i soukromých peněz více než dnes a i když v laboratořích dnes pracuje rekordní počet vědců, výzkumné aktivity se ztenčují a časové horizonty ze zkracují.

V 70. letech, kdy byl biologický výzkum dle dnešních měřítek ještě poměrně v plenkách, předstoupil významný kardiolog Julius Comroe před americký Kongres a přednesl mu argumenty o potřebě základního výzkumu. Vyšel při nich z objektivního statistického výčtu pokroků v medicíně, konkrétně z deseti významných lékařských objevů předcházejících třiceti let, na nichž se shodla rada sedmdesáti klinických lékařů a stejný počet vědců, inženýrů a ekonomů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/OInj3NF/cs;