Ztracené horizonty

Ve filmu "Ha Hromnice o den více" hraje Bill Murray televizního hlasatele počasí, který je odsouzen k tomu, aby stále dokola prožíval jeden jediný den bez ohledu na to, co dělá. Jako podobně nekonečná časová smyčka vypadá mnohdy i proces obhajování dlouhodobého základního výzkumu v biologii a jí příbuzných vědách.

Najdou se argumenty, setřídí se důkazní materiál, zachrání se pár projektů, ale druhý den se přijde na to, že politika a iniciativy nepřestávají neúprosně pochodovat k cílům, které jsou krátkodobé a pragmatické. Ne že by na tom bylo něco v nepořádku! Tak ovšem nemůže nikdy být dosaženo ani nových vědeckých průlomů ani maximální finanční efektivity. Paradoxní je, že i když americká věda nebyla nikdy financována z federálních fondů i soukromých peněz více než dnes a i když v laboratořích dnes pracuje rekordní počet vědců, výzkumné aktivity se ztenčují a časové horizonty ze zkracují.

V 70. letech, kdy byl biologický výzkum dle dnešních měřítek ještě poměrně v plenkách, předstoupil významný kardiolog Julius Comroe před americký Kongres a přednesl mu argumenty o potřebě základního výzkumu. Vyšel při nich z objektivního statistického výčtu pokroků v medicíně, konkrétně z deseti významných lékařských objevů předcházejících třiceti let, na nichž se shodla rada sedmdesáti klinických lékařů a stejný počet vědců, inženýrů a ekonomů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/OInj3NF/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.