Ztracené horizonty

Ve filmu "Ha Hromnice o den více" hraje Bill Murray televizního hlasatele počasí, který je odsouzen k tomu, aby stále dokola prožíval jeden jediný den bez ohledu na to, co dělá. Jako podobně nekonečná časová smyčka vypadá mnohdy i proces obhajování dlouhodobého základního výzkumu v biologii a jí příbuzných vědách.

Najdou se argumenty, setřídí se důkazní materiál, zachrání se pár projektů, ale druhý den se přijde na to, že politika a iniciativy nepřestávají neúprosně pochodovat k cílům, které jsou krátkodobé a pragmatické. Ne že by na tom bylo něco v nepořádku! Tak ovšem nemůže nikdy být dosaženo ani nových vědeckých průlomů ani maximální finanční efektivity. Paradoxní je, že i když americká věda nebyla nikdy financována z federálních fondů i soukromých peněz více než dnes a i když v laboratořích dnes pracuje rekordní počet vědců, výzkumné aktivity se ztenčují a časové horizonty ze zkracují.

V 70. letech, kdy byl biologický výzkum dle dnešních měřítek ještě poměrně v plenkách, předstoupil významný kardiolog Julius Comroe před americký Kongres a přednesl mu argumenty o potřebě základního výzkumu. Vyšel při nich z objektivního statistického výčtu pokroků v medicíně, konkrétně z deseti významných lékařských objevů předcházejících třiceti let, na nichž se shodla rada sedmdesáti klinických lékařů a stejný počet vědců, inženýrů a ekonomů.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/OInj3NFcs