OXFORD – Turecko je už dlouho přístavem geopolitické stability. Od roku 2003 však prakticky nezpochybňovaná aliance Turecka se Spojenými státy prochází vzhledem k irácké válce hlubokou revizí a turecký konsenzus nad desítky let trvající kandidaturou na vstup do EU se kvůli váhání EU rozviklal. Vzhledem ke stěžejní úloze Turecka jak při udržování míru v neklidném kavkazském regionu, tak při prosazování míru na Středním východě – ostatně rozhovory, jež právě probíhají mezi Sýrií a Izraelem, jsou vedeny pod tureckým zprostředkováním –, je přehlížení Turecka nejen pošetilé, ale i nebezpečné.
Jak vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), tak její sekulární vyzývatelky zůstávají veřejně oddané úsilí o členství v EU, ale v praxi se objevily pochybnosti. Neústupný požadavek francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby se k přijetí Turecka uspořádalo referendum, naznačuje, že roky bolestivých adaptací na normy EU odměnu v podobě členství nikdy nepřinesou.
USA i EU jsou zjevně přesvědčeny, že Turecko nemá kam jít. Domnívají se, že Turkové fatalisticky přijmou jakékoli pohrdání. Tento pohodlný předpoklad ale přehlíží tektonický posun v geopolitickém postavení Turecka.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
At the end of European Communism, there was a widespread, euphoric hope that freedom and democracy would bring a better life; eventually, though, many lost that hope. The problem, under both Communism and the new liberal dispensation, was that those pursuing grand social projects had embraced ideology instead of philosophy.
considers what an Albanian Marxist philosopher can tell us about liberty in today's world.
For the US, Slovakia's general election may produce another unreliable allied government. But instead of turning a blind eye to such allies, as President Joe Biden has been doing with Poland, or confronting them with an uncompromising stance, the US should spearhead efforts to help mend flawed democracies.
reflect on the outcome of Slovakia's general election in the run-up to Poland's decisive vote.
OXFORD – Turecko je už dlouho přístavem geopolitické stability. Od roku 2003 však prakticky nezpochybňovaná aliance Turecka se Spojenými státy prochází vzhledem k irácké válce hlubokou revizí a turecký konsenzus nad desítky let trvající kandidaturou na vstup do EU se kvůli váhání EU rozviklal. Vzhledem ke stěžejní úloze Turecka jak při udržování míru v neklidném kavkazském regionu, tak při prosazování míru na Středním východě – ostatně rozhovory, jež právě probíhají mezi Sýrií a Izraelem, jsou vedeny pod tureckým zprostředkováním –, je přehlížení Turecka nejen pošetilé, ale i nebezpečné.
Jak vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), tak její sekulární vyzývatelky zůstávají veřejně oddané úsilí o členství v EU, ale v praxi se objevily pochybnosti. Neústupný požadavek francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby se k přijetí Turecka uspořádalo referendum, naznačuje, že roky bolestivých adaptací na normy EU odměnu v podobě členství nikdy nepřinesou.
USA i EU jsou zjevně přesvědčeny, že Turecko nemá kam jít. Domnívají se, že Turkové fatalisticky přijmou jakékoli pohrdání. Tento pohodlný předpoklad ale přehlíží tektonický posun v geopolitickém postavení Turecka.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in