Pár dnů před Velikonoci obyvatele silně křesťanské Ghany šokovala zpráva o násilí uvnitř islámského kmene Dagombů. Členové jedné rozvětvené dagombské rodiny tady zosnovali vraždu náčelníka jejich kmene. Čin ghanskou vládu přiměl k vyhlášení stavu národní pohotovosti a vyvolal bouři hněvu nad zhoubou kmenového systému.
Afrika odedávna trpí představou, že kmenová příslušnost je neopodstatněná, nezodpovědná a nelidská. Evropané proti kmenovému zřízení brojili hned od počátků jejich kolonizace Afriky, ovšem pokud se jim to hodilo, nezdráhali se poštvávat jednotlivé kmeny proti sobě. Při vytyčování vnitřních hranic Afriky imperialisté navíc nedbali kmenových rozdílů, takže v některých hustě osídlených zemích, například v Nigérii, nezůstal jediný dominantní kmen, zatímco jiné kmeny, známé svou soudržností (například kmen Ewe), byly rozštěpeny do několika zemí (Ghana a Togo).
Ignorováním vztahů mezi kmeny chtěli Evropané vytvořit Afriku, která bude v prvé řadě oddána národům a státům a až v druhé (pokud vůbec) kmenům. Vůdci bojů za nezávislost afrických zemí z přelomu 50. a 60. let stáli vesměs proti kmenové moci. Snažili se všemožně omezovat autoritu kmenových náčelníků a cílem jejich školské, pozemkové a zaměstnanecké politiky bylo co nejvíce oslabit, ne-li zcela vymýtit, kmenové povědomí.
Pár dnů před Velikonoci obyvatele silně křesťanské Ghany šokovala zpráva o násilí uvnitř islámského kmene Dagombů. Členové jedné rozvětvené dagombské rodiny tady zosnovali vraždu náčelníka jejich kmene. Čin ghanskou vládu přiměl k vyhlášení stavu národní pohotovosti a vyvolal bouři hněvu nad zhoubou kmenového systému.
Afrika odedávna trpí představou, že kmenová příslušnost je neopodstatněná, nezodpovědná a nelidská. Evropané proti kmenovému zřízení brojili hned od počátků jejich kolonizace Afriky, ovšem pokud se jim to hodilo, nezdráhali se poštvávat jednotlivé kmeny proti sobě. Při vytyčování vnitřních hranic Afriky imperialisté navíc nedbali kmenových rozdílů, takže v některých hustě osídlených zemích, například v Nigérii, nezůstal jediný dominantní kmen, zatímco jiné kmeny, známé svou soudržností (například kmen Ewe), byly rozštěpeny do několika zemí (Ghana a Togo).
Ignorováním vztahů mezi kmeny chtěli Evropané vytvořit Afriku, která bude v prvé řadě oddána národům a státům a až v druhé (pokud vůbec) kmenům. Vůdci bojů za nezávislost afrických zemí z přelomu 50. a 60. let stáli vesměs proti kmenové moci. Snažili se všemožně omezovat autoritu kmenových náčelníků a cílem jejich školské, pozemkové a zaměstnanecké politiky bylo co nejvíce oslabit, ne-li zcela vymýtit, kmenové povědomí.