1

Londýn vs. eurozóna

LONDÝN – Od doby, kdy Velká Británie v roce 1973 vstoupila do Evropského hospodářského společenství poté, co Francouzi odvolali veto Charlese de Gaulla znemožňující její členství, je vztah Británie k evropskému integračnímu procesu napjatý. Britové jsou z historických a kulturních příčin zdráhaví Evropané.

Britská zahraniční politika se celá staletí snažila vyvarovat se trvalých evropských pletek; co je však ještě důležitější, jejím cílem bylo zabránit tomu, aby dominantní postavení získala jediná kontinentální mocnost – obzvlášť pokud by touto mocností měla být Francie. Přitom Britové kolonizovali obrovské části planety. Když později nad jejich impériem zapadlo slunce, snažili se udržovat „zvláštní vztah“ se Spojenými státy. Vstup do Evropské unie nebyl stvrzením víry v evropskou integraci, ale spíš zdráhavým uznáním toho, že transatlantická strategie dospěla ke svému konci. Britské veřejné mínění ohledně EU zůstává od té doby přinejlepším vlažné.

V posledních letech se Británie rozhodla nebýt součástí jednotné měny ani schengenského prostoru (který Evropanům umožňuje cestovat přes hranice bez pasů), čímž se distancovala od významných iniciativ EU. Ministerský předseda David Cameron přesto všechny překvapil, když 9. prosince vetoval novou úmluvu EU, poprvé od vstupu Británie do Unie, a ostatních 26 členských států nechal jít dál směrem k větší fiskální integraci bez ostrovního království. Ještě větší údiv vzbudilo, že vyjednávání ztroskotala na laikům těžko srozumitelných detailech finanční regulace.

Cameron například chtěl „červenou čarou“ škrtnout návrh, aby plánovaná směrnice o systému pojištění vkladů podléhala proceduře hlasování kvalifikovanou většinou (což by znamenalo, že žádný členský stát by neměl právo veta). Dále se Cameron ohradil proti požadavku, aby finanční firmy z třetích států působící v Londýně, leč nepodnikající v jiných státech EU, musely mít „jednotný pas“, který by jim umožňoval vyvíjet činnost v kterékoli členské zemi, ale zároveň by vyžadoval, aby se podrobily celoevropským regulacím.