Život za okupace

Když slýchám Američany, třeba poradkyni pro národní bezpečnost USA Condoleezu Riceovou, kteří srovnávají okupaci Iráku s okupací Německa (a někdy Japonska) po druhé světové válce, zaplaví mě dávné vzpomínky, protože jsem v dětství touto zkušeností prošel. Během dvanácti měsíců po bezpodmínečné kapitulaci Hitlerova nacistického režimu v květnu 1945 jsem zažil střídavě ruskou, americkou a britskou okupaci. Občas si říkám, že jsem expert v oboru komparativních okupačních studií.

První zjištění, které mi tato zkušenost přinesla, bylo následující: všechno záleží na tom, kdo okupační síly tvoří. Když na konci dubna 1945 vtrhla do Berlína sovětská vojska, mnozí z nás vyšli do ulic, abychom je uvítali. Nadšení netrvalo dlouho.

Jednoho dne se z hlavní ulice naší čtvrti otočily tanky Rudé armády proti zástupu. Když se dav rozprchl, vojáci začali rabovat, znásilňovat a loupit. To sice trvalo jen několik dní, ale strach ze Sovětů, kteří nás okupovali, přetrvával, i když začali rozdělovat potraviny a ustavili prvotní správu. Brzy začalo být jasné, že tam, kde odstranili starou diktaturu, ve skutečnosti vytvářejí diktaturu novou.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/ATCHzsk/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.