0

Malí velcí muži

CAMBRIDGE – Historie se často píše s ohledem na válečné hrdiny, ale obrovský potenciál schopnosti člověka vést ostatní sahá od hunského náčelníka Attily po Matku Terezu. Většina každodenních lídrů zůstává neznámá. Úloha hrdinného vůdcovství ve válce vede k přehnanému důrazu na velení a dozor a na tvrdou vojenskou moc. V Americe dnes probíhá debata před prezidentskou volbou mezi válečným hrdinou senátorem Johnem McCainem a bývalým komunitním organizátorem senátorem Barackem Obamou.

Představa válečníka v čele v modernách dobách přetrvává. Spisovatel Robert Kaplan upozorňuje na zrození nové „třídy válečníků, stejně kruté jako dřív a lépe vyzbrojené“, která zahrnuje ruské mafiány, latinskoamerické drogové špičky i teroristy oslavující násilí právě tak jako starověcí Řekové při plenění Tróje. Kaplan prohlašuje, že moderní lídři musí odpovědět stejnou mincí a že úloha moderního vůdce bude vyžadovat pohanský étos s kořeny v minulosti.

Chytří válečníci ale vědí, jak vést ostatní nejen pomocí síly. Vojáci občas žertují, že náplň jejich práce je prostá: „zabíjet lidi a ničit věci.“ Jak ale Spojené státy zjistily v Iráku, záleží i na srdcích a smýšlení lidí a chytří válečníci potřebují měkkou moc přitažlivosti stejně jako tvrdou moc donucování.

Ostatně přehnaně zjednodušená představa válečnického vůdcovství v prvním funkčním období prezidenta George W. Bushe zapříčinila propad americké úlohy ve světě, za nějž se draze platí. V dnešním věku komunikací není nejlepším válečným vůdcem soudobý mužný Achilles. Role vojenského vůdce vyžaduje politické a manažerské dovednosti.