0

Proč nasloucháme žhářům

BERKELEY – Vždy jsem si myslel, že Barack Obama udělal vážnou chybu, když jmenoval republikánského exsenátora Alana Simpsona spolupředsedou prezidentské komise pro snížení deficitu. Simpson byl totiž z působení v Senátu znám jako rozpočtový žhář. Neexistovala jediná rozpočtově náročná a deficit prohlubující iniciativa republikánského prezidenta, za jejíž schválení by nehoroval. A neexistovala jediná střízlivá a deficit snižující iniciativa demokratického prezidenta, proti níž by se nestavěl tělem i duší.

Do čela hasičského sboru by člověk neměl instalovat žháře, pomyslel jsem si, když Obama jmenoval tohoto muže spolupředsedou Národní komise pro fiskální zodpovědnost a reformu.

Možná jsem však jen úzkoprsý. Možná se Simpson bytostně proměnil. Možná našel vlastní cestu do Damašku, postavil se čelem k tomu, co provedl a kým je, učinil pokání a nyní chce částečně napravit škody, které napáchal na Americe a jejích dlouhodobých vyhlídkách hospodářského růstu.

I v takovém případě však jmenování nezodpovědných lidí do významných funkcí předpokládajících vysokou důvěru a označování je za nadstranické státníky dává budoucí generaci opravdu mizernou motivaci. A republikáni v Kongresu se necítí být Simpsonovi zavázáni natolik, aby dokázal zvrátit ve svůj prospěch jediné hlasování v kterékoliv komoře zákonodárného sboru.