0

Světlo na konci kolumbijského tunelu?

Navzdory katastrofálním předpovědím na téma budoucnosti Kolumbie doslo v posledním období k posílení mírového procesu s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), a to předevsím zásluhou prezidenta Andrése Pastrany, ale i s nemalým přispěním samotných guerill. Díky tomu můžeme dnes mluvit o skutečném posunu od nečestného mírového procesu, poznamenaného brutálními útoky ze zálohy a obstrukční taktikou. Uzavření dohody o vzájemném příměří lze očekávat do konce března.

Po dvaceti letech mírových jednání, která vesměs nevedla k ničemu, si v roce 1998 kolumbijská veřejnost, znechucená nekončícími atentáty, masakry a únosy, na tehdy nově zvoleném prezidentu Pastranovi vymínila, že se musí pokusit o nalezení východiska z této neblahé situace. Vláda se o to opravdu pokusila a s notným rizikem přenechala FARC pod jejich kontrolu území o rozloze Svýcarska

Tři roky nesoustavných jednání, které následovaly, vsak valné výsledky nepřinesly. Pastrana se proto vzdal politiky ústupků a nastolil politiku tvrdé ruky. Vláda guerillám sdělila, že buď budou ve vsí vážnosti jednat, nebo že se na jejich území přesune kolumbijská armáda.

Vůdce FARC prezidentova rozhodnost zaskočila. Přestože se Pastrana vyjadřoval rázně a věcně, partyzáni nepřestávali věřit, že prezident své slovo odvolá, jak to už dříve několikrát udělal. K velkému údivu revolučních partyzánů to ale vláda se svým plánem dobýt ztracenou oblast myslela naprosto vážně. Vzhledem k síle rozhodnosti Pastanovy vlády nezbylo FARC nic jiného než ustoupit.