3

Život, na kterém záleželo

PRINCETON – 1. ledna zemřel Derek Parfit, jeden z největších filozofů mojí generace. Jen pouhý rok předtím byl Parfit v průzkumu jednoho z hlavních filozofických webů zvolen nejdůležitějším žijícím anglofonním filozofem.

Ze všech filozofů, které jsem za dobu, co se jsem se před více než padesáti lety tomuto tématu začal věnovat, potkal, měl Parfit nejblíže statutu génia. Dostat se s ním do filozofické debaty bylo jako hrát šachy s velmistrem; měl již promyšleny všechny mé reakce na jeho argumenty, zvážil několik možných odpovědí a znal námitky proti každé z těchto odpovědí, stejně jako nejlepší reakce na tyto námitky.

Parfit nebylo obecně známé jméno. Jen pár lidí mimo svět akademické filozofie někdy četlo cokoliv z toho, co napsal. Neobjevoval se ani v televizi, ačkoliv pozdější fázi života hovořil o efektivním altruismu a dva z těchto hovorů jsou k dispozici online.

Také velice málo publikoval, než vydal v roce 1984, kdy mu bylo 42 let, svou první knihu, Reasons and Persons. Jeho čtenáři pak museli počkat dalších 27 let na jeho druhou knihu, On What Matters, pokud se jim nepodařilo přečíst jeden z konceptů, který dal Parfit do oběhu, aby tak dostal návrhy na vylepšení.

Říci, že Parfit napsal pouze dvě knihy, by však bylo zavádějící. Reasons and Persons dávají dohromady nové nápady ze tří rozdílných oblastí. V té první diskutuje teorie racionální akce. Je racionální vždy jednat ve vlastním zájmu, či jednat v souladu s našimi aktuálními touhami, nebo nadčasově dosáhnout nejlepších důsledků pro každého?

Druhým tématem je osobní identita. Zatímco my bereme rozdělní mezi námi a ostatními jako záležitost vše nebo nic, protože předpokládáme, že jsme stejnou osobou celý život, Parfit tvrdil, že naše identita se s časem mění tak, jak se upravuje psychologické propojení mezi naším dřívějším a pozdějším já. Parfit tento náhled viděl jako osvobozující: “Jiní lidé jsou blíže a já mám méně obav o svůj vlastní život a více obav o životy těch druhých.“

Na konci své knihy se Parfit ptá: Jaký je optimální počet obyvatel pro zemi, nebo pro planetu? Měli bychom se snažit o největší možné absolutní množství štěstí, nebo o nejvyšší průměrnou úroveň štěstí?

Pokud předpokládáme, že průměrná úroveň štěstí je pozitivní, tak se tyto volby začnou rozcházet, pokud bude rostoucí populace planety snižovat průměr, ale ne dost na to aby kompenzoval skutečnost, že nyní existuje více šťastných lidí. V úvahách nad touto otázkou můžeme dát stranou ekologická omezení, která poskytují dost důvodů pro nezvyšování populace, protože Parfit se snaží dostat na základní otázku hodnoty. Ukazuje, že jak “celkové,“ tak “absolutní“ odpovědi mají paradoxní nebo neintuitivní důsledky. Ale to má i jakákoliv další odpověď, která byla navržena od doby, kdy Parfit odhalil tento problém a další filozofové začali přicházet s vlastním řešením.

Pokud by kniha Reasons and Persons opravdu snadno vydala na tři samostatné, potom dílo On What Matters takové vskutku je: první dva díly vyšly v roce 2011, zatímco třetí, který byl v tisku, když Parfit zemřel, se právě objevil. V tomto monumentálním díle o celkovém počtu zhruba 1900 stran Parfit zpochybňuje myšlenku – téměř jednomyslně přijímanou ekonomy a mnoha filozofy počínaje Davidem Humem – že role rozumu je říci nám jak získat to, co chceme, ale již nám neříct co máme chtít.

Naopak, jak Parfit argumentuje, touhy mohou být iracionální. Je například iracionální přát si vyhnout se trýznivé bolesti každý den v týdnu kromě všech budoucích úterků.

Aby ukázal, že v etice může existovat objektivní pravda, snažil se Parfit sladit tři hlavní normativní teorie: kantismus, kontraktualismus a konsekvencialismus. Stoupenci každé z těchto teorií, jak tvrdil Parfit, “stoupají na stejnou horu z různých stran,“ kdy volí vlastní cestu směrem ke společnému prvku pravdy v každé teorii.

V On What Matters, Volume Three se Parfit znovu pokusil sjednotit tři hlavní teorie, tentokrát teorie o povaze etiky, a principu, na základě kterého člověk nazve etický úsudek “pravdivý.“

Parfit nebyl jen pozoruhodným filozofem; byl také výjimečně štědrý se zdrojem, který mu byl nejcennějším: s časem. Byl tak posedlý tím, aby neplýtval časem, že si četl filozofii i při čištění zubů a jeho prádelník byl plný stejných košilí a obleků, aby nemusel ztrácet čas zvažováním, co si obléct. A když mu studenti či kolegové poslali práci, přečetl si jí a ať už s ní souhlasil nebo ne, napsal detailní komentář, někdy delší než byla samotná práce. Měl jsem z toho prospěch já, stejně jako bezpočet dalších.

Nechám Parfitovi poslední slovo. V době, kdy si mnoho lidí zoufá nad politickými trendy současnosti, nás předposlední odstavec v On What Matters, Volume Three nabádá, abychom se na vše podívali z větší a optimističtější perspektivy:

“Život může být děsivý i krásný a my bychom měli mít čím dál více síly, abychom ho učinili dobrý. Vzhledem k tomu, že historie lidstva možná teprve začíná, můžeme očekávat, že lidé budoucnosti, neboli supra-lidé, možná dosáhnou takových činů, že si je ani nyní neumíme představit. Slovy Nietzscheho, ještě nikdy nebyl tak nový počátek a jasný horizont, a tak otevřené moře.”