Summit předsedů vlád členských zemí Commonwealthu, který se koná příští týden v Nigérii, se stane okamžikem pravdy pro iniciativu Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD), již založili Afričané za účelem modernizace afrických vlád a ekonomik. Pokračující hospodářský úpadek Zimbabwe za katastrofální vlády prezidenta Roberta Mugabeho vyvolal pochybnosti o klíčové novince NEPADu, totiž o jejím sebemonitorovacím nástroji s názvem Africký mechanismus vzájemného hodnocení (APR). Pokud lze totiž pustit ze zřetele Mugabeho, může proces vzájemného hodnocení NEPADu vůbec někdy fungovat?
Tato otázka je zcela legitimní, poněvadž v případech, kdy africké iniciativy neuspějí, se tak obvykle děje kvůli absenci politické vůle dostát závazkům a prohlášením. Absolutní neschopnost afrických vůdců konstruktivně kritizovat své protějšky k tomu do značné míry přispívá.
Jednou z často uváděných příčin tohoto škodlivého jevu je důraz, jaký mnoho afrických kultur klade na vzájemnou úctu. Vzájemná úcta však nebrání lidem, aby si říkali pravdu. Obrovská naděje pro Afriku spočívá v tom, že její ,,vůdcové nové generace" - v prvé řadě nigerijský prezident Olusegun Obasanjo a jihoafrický prezident Thabo Mbeki, kteří především stáli v čele procesu vzájemného hodnocení NEPADu - vezmou tuto skutečnost na vědomí.
Summit předsedů vlád členských zemí Commonwealthu, který se koná příští týden v Nigérii, se stane okamžikem pravdy pro iniciativu Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD), již založili Afričané za účelem modernizace afrických vlád a ekonomik. Pokračující hospodářský úpadek Zimbabwe za katastrofální vlády prezidenta Roberta Mugabeho vyvolal pochybnosti o klíčové novince NEPADu, totiž o jejím sebemonitorovacím nástroji s názvem Africký mechanismus vzájemného hodnocení (APR). Pokud lze totiž pustit ze zřetele Mugabeho, může proces vzájemného hodnocení NEPADu vůbec někdy fungovat?
Tato otázka je zcela legitimní, poněvadž v případech, kdy africké iniciativy neuspějí, se tak obvykle děje kvůli absenci politické vůle dostát závazkům a prohlášením. Absolutní neschopnost afrických vůdců konstruktivně kritizovat své protějšky k tomu do značné míry přispívá.
Jednou z často uváděných příčin tohoto škodlivého jevu je důraz, jaký mnoho afrických kultur klade na vzájemnou úctu. Vzájemná úcta však nebrání lidem, aby si říkali pravdu. Obrovská naděje pro Afriku spočívá v tom, že její ,,vůdcové nové generace" - v prvé řadě nigerijský prezident Olusegun Obasanjo a jihoafrický prezident Thabo Mbeki, kteří především stáli v čele procesu vzájemného hodnocení NEPADu - vezmou tuto skutečnost na vědomí.