0

Libyjský pán much

LONDÝN – „Já jsem sláva, kterou neopustí Libye, Arabové, Spojené státy ani Latinská Amerika… Revoluce, revoluce, nechť útok započne,“ pravil samozvaný král afrických králů, děkan arabských vůdců a imám všech muslimů, plukovník Muammar Kaddáfí. Toto prohlášení charakterizuje mimořádně represivní reakci libyjského režimu na lidové povstání proti 42 let trvající Kaddáfího diktatuře.

Kaddáfí se však touto taktikou sám zahnal do kouta. Kdyby byl poražen, bude pro něj obtížné najít útočiště v zahraničí, jak to učinil bývalý prezident Tuniska Zín Abidín bin Alí. A vnitřní exil, jaký byl umožněn Husnímu Mubarakovi, bude v jeho případě vyloučen.

Ačkoliv se schopnost režimu páchat rozsáhlé masakry snížila, Kaddáfího porážka si vyžádá značné ztráty na lidských životech. V krajním případě by režim mohl použít chemické zbraně, stejně jako je v roce 1988 použil Saddám Husajn proti Kurdům v Halabdži, případně by mohl zahájit rozsáhlé letecké bombardování, jak to v roce 1982 učinil v Hamě syrský prezident Háfiz Asad.

V tu chvíli by byla mezinárodní intervence pravděpodobnější než kdykoliv předtím. V Libyi žije půldruhého milionu Egypťanů a mnoho dalších cizích státních příslušníků včetně občanů Velké Británie a ti všichni se nyní ocitli v mimořádně zranitelném postavení. Plukovníkův údajně „umírněný“ syn Sajf Islám Kaddáfí ve svém prvním projevu během krize tvrdil, že jde o mezinárodní spiknutí proti režimu, jehož se účastní Egypťané, Tunisané a další zahraniční agenti. Cílem této reakce otce i syna bylo podnícení násilí proti cizincům.