1

Osvobození NASA

NEW YORK – Dovolte mi, abych předem přiznala, že nejsem nestranná: jako dítě jsem nesnila o tom, že poletím do vesmíru. Brala jsem to jako samozřejmost. Můj otec byl (opravdový) raketový vědec a já si říkala, že stejně jako se během jeho života stala běžnou záležitostí letadla, stanou se během mého života běžnou záležitostí lety do vesmíru.

Když jsem byla teenagerka, přistáli lidé poprvé na Měsíci a já se začala věnovat jiným zájmům – žurnalistice, internetu, začínajícím firmám. Po několika desítkách let jsem se však probudila a zjistila jsem, že lety do vesmíru jsou stále vyhrazené malé skupince astronautů a kosmonautů a hrstce zámožných vesmírných turistů – prozatím jich bylo šest. Kosmický průmysl byl hájemstvím několika málo vlád a řady velkých smluvních dodavatelů, kteří žili v symbióze se svými vládními zákazníky.

A pak se objevila soukromá společnost Space Adventures, která spolu s ruskou federální kosmickou agenturou Roskosmos organizuje turistické výlety do kosmu, jejichž cena převyšuje 35 milionů dolarů za let. Investovala jsem do Space Adventures a také do výrobce raket XCOR Aerospace. Stejně jako v případě internetu jsem viděla záblesk energie, která vzniká, když začínající komerční firmy vtrhnou na trh ovládaný velkými zavedenými organizacemi. Chtěla jsem vědět více o letech do vesmíru (nikoliv o začínajících firmách!) a říkala jsem si, že šest měsíců vesmírného výcviku organizovaného firmou Space Adventures u agentury Roskosmos je nejlepším způsobem, jak se do věci zcela ponořit.

Po návratu se mi naskytla příležitost vstoupit do Poradní rady NASA jako předsedkyně jejího výboru pro technologie a inovace. Rada nedávno prošla organizačním zemětřesením – počet členů se snížil z 50 na 10 a vyjasnila se role každého člena. Faktická moc rady je však omezená: je to Kongres Spojených států amerických, kdo NASA říká, co má dělat – a poskytuje jí na to finance. My můžeme pouze radit, na čem by se měl Kongres usnést a co financovat.