0

Nechť ruské revoluce soudí historie

Rusko čeká nadbytek výročí. Na tento měsíc připadá 90. výročí říjnové revoluce z roku 1917 a také 25. výročí smrti Leonida Brežněva. Příští měsíc si pak připomeneme 15. výročí rozpadu Sovětského svazu. Avšak jen pokud pochopíme první událost, můžeme pochopit události ostatní.

Říjnová revoluce měla vždy mnoho kritiků. Ruský filozof Ivan Šmelev ji pojmenoval slovy „velké bití Ruska“. Vasilij Rozanov ji označil za „masakr Ruska“. Bezpočet autorů na ni pohlíží jako na tragédii, která přerušila tok dějin a zničila nejlepší lidi Ruska.

Říjnová revoluce však má i své obhájce, pro které znamenala počátek nové éry v dějinách, průlom ze světa otroctví a útisku ke svobodě, spásu pro Rusko i Evropu a zdroj naděje pro Asii a Afriku. Podle tohoto názoru nešlo o žádné spiknutí, nýbrž o velkou společenskou revoluci, která následkem silné vnitřní logiky vynesla k moci dělníky, rolníky a bolševickou stranu, jež reprezentovala jejich vůli.

Pro většinu Rusů, kteří vyrostli v sovětském systému, je kus pravdy na obou názorech, avšak na ultraradikální kritiku říjnové revoluce a dalších aspektů socialistického života v SSSR 20. století podle nich není místo. Pro mnoho lidí není revoluce pouze dějinami; je to také součást jejich života a vědomí. To samozřejmě neomlouvá ty, kdo si odmítají vyslechnout odůvodněnou analýzu minulosti naší země, avšak Rusové ukvapené řečnění nepřijmou.