Většina lidí ze Západu, kteří se mě zeptají, čím se živím, nevychází z údivu: "Copak v Číně existuje svobodný tisk? Copak tam nezávislí novináři mají šanci?" Já jim odpovídám: ano i ne.
Od chvíle, kdy Teng Siao-pching zahájil v roce 1978 svoje reformy, Čína se postupně přesouvá od státem plánovaného hospodářství k volnotržní ekonomice. Bolestivou transformaci zažívá také její mediální sféra, poněvadž stát, jenž odhodlaně sleduje cíle ekonomické reformy, nemá jasno v tom, nakolik chce tolerovat reformu médií.
Přístup vlády k tisku však není podezíravý. Od té doby, co (opožděně) uznal význam průhlednosti na kapitálových trzích, mohou se novináři svobodněji věnovat investigativní žurnalistice. Čili hranice mezi povoleným a zakázaným se posunula, ale pořád existuje. Někteří z nás zacházejí až k oné linii a čas od času do ní dokonce dloubnou. Ovšem překročit ji - to už je něco jiného.
Většina lidí ze Západu, kteří se mě zeptají, čím se živím, nevychází z údivu: "Copak v Číně existuje svobodný tisk? Copak tam nezávislí novináři mají šanci?" Já jim odpovídám: ano i ne.
Od chvíle, kdy Teng Siao-pching zahájil v roce 1978 svoje reformy, Čína se postupně přesouvá od státem plánovaného hospodářství k volnotržní ekonomice. Bolestivou transformaci zažívá také její mediální sféra, poněvadž stát, jenž odhodlaně sleduje cíle ekonomické reformy, nemá jasno v tom, nakolik chce tolerovat reformu médií.
Přístup vlády k tisku však není podezíravý. Od té doby, co (opožděně) uznal význam průhlednosti na kapitálových trzích, mohou se novináři svobodněji věnovat investigativní žurnalistice. Čili hranice mezi povoleným a zakázaným se posunula, ale pořád existuje. Někteří z nás zacházejí až k oné linii a čas od času do ní dokonce dloubnou. Ovšem překročit ji - to už je něco jiného.