41

Lekce z Halabu nutí ke střízlivosti

NEW YORK – Pád Halabu (Aleppa) do rukou sil věrných syrskému prezidentu Bašáru al-Asadovi není ani konec začátku, ani začátek konce syrské občanské války, která trvá už pět a půl roku – a je také válkou v zastoupení a regionálním a do jisté míry globálním konfliktem. Další významná bitva se povede v provincii Idlib, otázkou je jen kdy. Válka ovšem bude doutnat i po ní, v různých částech toho, co z rozštěpené země bude zbývat.

Přesto nadešel vhodný čas udělat inventuru a zaměřit se na to, co jsme zjistili – a kéž bychom se z toho poučili. Máloco je v dějinách neodvratné a situace v Sýrii je důsledkem toho, co se různé vlády, skupiny a jednotlivci rozhodli udělat – a neudělat. Ano, v Sýrii se ukázalo, že nečinnost má stejně závažné důsledky jako činy.

Nikdy to nebylo zjevnější, než když Spojené státy nesplnily svou pohrůžku, že se postarají, aby Asadův režim zaplatil za nasazení chemických zbraní. To se ukázalo jako promarněná příležitost nejen změnit spád konfliktu, ale také zdůraznit zásadu, že litovat bude každá vláda, která použije zbraně hromadného ničení. Vždyť pro účinnost budoucího odstrašování má zásadní význam právě vymáhání.

Pro další ponaučení je třeba se vrátit k roku 2011, kdy pokojné protivládní protesty narazily na smrtonosné síly, což prezidenta USA Baracka Obamu a další přimělo k požadavku, aby Asad odstoupil. Ani tady silná slova nedoprovodily činy ani prostředky. Objeví-li se tak široká propast mezi nástroji a záměry, je téměř každá politika předurčena k nezdaru.