1

Ponaučení z náměstí Nebeského klidu

NEW YORK – Je mrazivým poznatkem, že přesně dvacet let po „masakru na náměstí Tchien-an-men“ jen málo mladých občanů Čínské lidové republiky tuší něco víc o tom, co se tehdy odehrálo. Lidově osvobozenecká armáda 4. června 1989 zabila mnoho neozbrojených čínských civilistů, a to nejen v blízkosti Tchien-an-men, ale ve městech po celé Číně. Většinu z nich netvořili studenti, kteří nenásilné demonstrace proti korupci a samovládě zahájili, nýbrž obyčejní občané, onen typ lidí, jichž se prý Komunistická strana zastává.

Mládež nic z toho neví, protože její rodiče drží jazyk za zuby, aby sebe ani své děti nedostali do maléru, a protože oficiální čínská média se o tomto tématu nikdy nezmiňují; je to tabu. Webové stránky zmiňující události roku 1989 se ruší. Emaily se zadržují. Lidé, kteří si stále vedou svou a o těchto věcech hovoří na veřejnosti, končí často ve vězení.

Generálním tajemníkem Komunistické strany byl v roce 1989 Čao C’-jang. Třebaže sám nebyl žádný demokrat, jeho sympatie byly na straně demonstrujících studentů. Jelikož se postavil proti zastáncům tvrdé linie ve vlastní vládě, byl až do své smrti v roce 2005 držen v domácím vězení a jeho paměti se ze země musely propašovat na kazetách maskovaných jako nahrávky pekingské opery. Vyšly právě v angličtině a v čínštině, ale v Číně je legálně zakoupit nelze.

Čaova kniha nesporně vyvolá další debaty o tom, jaká ponaučení bychom si ze „Čtvrtého června“ měli vzít. Jsou to nepostradatelné debaty. Kéž by směly probíhat v Číně. Jeden silný myšlenkový proud, který se objevil téměř okamžitě, když vraždění roku 1989 začalo, říká, že radikálnější studentští vůdci byli bezhlaví. Mělo jim prý být jasné, že násilné potlačení je nevyhnutelné. Vyprovokováním režimu studenti zmařili naději na pomalou politickou reformu, již jejich umírněnější rodiče a prarodiče dávali opatrně do pohybu.