10

Dva politické recepty proti globální krizi

WASHINGTON, DC – Jedna věc, kterou experti oproti laikům vědí, je, že experti vědí méně, než si laici myslí. Právě to bylo zřejmé na čerstvě završených jarních zasedáních Mezinárodního měnového fondu a Světové banky – intenzivních třídenních rozhovorech, k nimž se sešli ministři financí, centrální bankéři a další tvůrci politik.

Naše odborné znalosti v oblasti ekonomie jsou fundamentálně omezené. Vezměme si měnovou a fiskální politiku. Vzdor desítkám let pečlivého sběru dat a matematického a statistického výzkumu nemáme u mnoha významných otázek o mnoho víc než empirická pravidla. Víme například, že k odražení stagnace bychom měli snižovat úrokové sazby a pumpovat do ekonomiky likviditu a že k potlačení inflace bychom měli zvýšit měnověpolitické sazby a míry hotovostních rezerv bank. Někdy spoléháme na vlastní úsudek a kombinujeme úpravu úrokových sazeb s operacemi na volném trhu. Zůstává však skutečností, že mechanismu těchto politik rozumíme jen v hrubých rysech.

Tato empirická pravidla fungují (alespoň přijatelně) jako výsledek evoluce. Chybné kroky čeká po čase trest a jejich aktéři se buď při pohledu na ostatní poučí, anebo se vytratí. Ke správným měnovým a fiskálním politikám směřujeme stejně jako ptáci ke správné stavbě hnízd.

U každého chování formovaného evolucí existuje riziko, že když se změní prostředí, stávající adaptace přestanou fungovat. Právě takový osud teď stihl naše standardní makroekonomické politiky. Vznik eurozóny a půlstoletí vytrvalé globalizace změnily krajinu globální ekonomiky a způsobily neefektivitu kdysi prověřených politik.