0

Poučení ze severu

O ekonomii by se nemuselo vést tolik debat, kdyby svět trávil více času zkoumáním, co skutečně funguje, a co nikoliv. Téměř všude se vede zuřivá debata o otázce, jak zkombinovat tržní síly a sociální zabezpečení. Levice volá po rozšíření sociální ochrany; pravice tvrdí, že podobný krok by podkopal hospodářský růst a prohloubil fiskální deficity.

Diskusi však lze posunout kupředu zkoumáním úspěšných ekonomik Dánska, Finska, Islandu, Nizozemska, Norska a Švédska. Žádná regionální zkušenost sice není přímo přenosná, avšak severským zemím se podařilo úspěšně zkombinovat sociální péči s vysokou úrovní příjmů, solidním hospodářským růstem a makroekonomickou stabilitou. Kromě toho dosáhly také vysoké úrovně vládnutí.

Jistě, rozdíly existují i mezi severskými státy – výdaje na sociální zabezpečení jsou nejvyšší v Dánsku, Nizozemsku, Norsku a Švédsku, přičemž ve Finsku a na Islandu je jejich úroveň o trochu nižší. Zatímco však daňové zatížení na celostátní úrovni činí ve Spojených státech přibližně 20% HNP, v severských zemích přesahuje tento podíl 30%.

Vysoké zdanění podporuje rozsáhlou celostátní zdravotní péči, školství, penze a další sociální služby, což má za následek nízkou úroveň chudoby a relativně malý rozdíl mezi příjmy nejbohatších a nejchudších domácností. V USA připadá na nejchudších 20% domácností pouhých 5% celkového příjmu, přičemž vlastní příjmy těchto domácností dosahují přibližně čtvrtiny celostátního průměru. V severských zemích naproti tomu připadá na nejchudších 20% domácností téměř 10% celkového příjmu, což jejich příjmy staví zhruba na polovinu celostátního průměru.