1

Ponaučit se z malátnosti japonského hospodářství

Japonská ekonomika je ve stavu malátnosti. Období pomalého růstu a recese se střídají už déle než deset let, zatímco ostré diskuse narážejí na váhání při stanovování politik. Někteří k oživení hospodářství předepisují rozpočtové schodky, jiní s poukazem na tvrzení Clintonovy administrativy, že fiskální konsolidace byla oporou amerického oživení v roce 1993, obhajují snižování deficitu. Obdobně někteří tvrdí, že země potřebuje slabou dávku inflace, zatímco japonská centrální banka nadále odmítá samotnou myšlenku, že by inflace mohla zlepšit jakýkoli hospodářský problém.

Nejasnosti, jakou léčbu stanovit, částečně vycházejí z faktu, že ač jsou pro různé potíže namíchány různé léky, diskuse nad volbou politiky nedokáže mezi nimi patřičně rozlišovat. Jako jeden z ekonomických poradců prezidenta Clintona z dob kritického období oživení amerického hospodářství se cítím povinen upozornit na to, že na počátku 90. let byla situace v USA zcela ojedinělá.

Snižování deficitu během hospodářského poklesu obvykle propad ještě zhoršuje - jak prokázal britský ekonom John Maynard Keynes už před sedmdesáti lety. Díky MMF se nám jak ve východní Asii, tak v Latinské Americe dostalo skutečně hojně příležitostí vidět, co se stane, když se hospodářství v recesi snaží vyrovnat rozpočet.

Důvodem úspěšnosti snižování deficitu v USA bylo roku 1993 to, že americké banky se slabými bilancemi držely dlouhodobé obligace, jejichž hodnota se snižováním dlouhodobých úrokových sazeb rostla. Pokles úrokových sazeb, jenž pobídl investice, byl částečně důsledkem strategie dlouhodobého snižování deficitu.