19

Pohoda ve světě bez vůdce

DAVOS – Výroční zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu ztratilo něco ze svého předkrizového šmrncu. Vždyť před krachem roku 2008 mohli kapitáni finančnictví a průmyslu opěvovat výhody globalizace, techniky a finanční liberalizace, které údajně předznamenávaly novou éru neúnavného růstu. Z přínosů měli těžit všichni, stačilo jen „správně postupovat“.

Ty dny jsou pryč. Stále ale Davos zůstává dobrým místem pro nasátí globálního ducha doby.

Není třeba zdůrazňovat, že rozvojové státy a země rozvíjejících se trhů už na vyspělé státy nehledí jako dřív. Poznámka ředitele jedné těžební společnosti z rozvojové země však vystihla ducha této změny. Když si jistý rozvojový expert upřímně zoufal, že kvůli neférovým obchodním smlouvám a neplněným příslibům pomoci přišly vyspělé země o svou mravní autoritu, odvětil úsečně: „Západ nikdy žádnou mravní autoritu neměl.“ Kolonialismus, otrokářství, rozštěpení Afriky na malé státy a dlouhá historie kořistění z cizích zdrojů mohou být sice pro pachatele záležitosti daleké minulosti, ale pro ty, kdo v důsledku trpěli, tomu tak není.

Existuje-li jedno téma, jež shromážděné lídry zaujalo nejvíc, jednalo se o hospodářskou nerovnost. Posun v debatě oproti setkání před pouhým rokem působí dramaticky: teorii stékajícího bohatství už nikdo ani nezmiňuje a jen málokdo je ochoten tvrdit, že existuje úzká shoda mezi společenskými přínosy a soukromými odměnami.