0

Legitimita a volby

Takže Ukrajina teď už má legitimní vládu. Nebo snad ne? Viktor Juščenko byl zvolen 52% hlasů ve všelidových volbách. Jeho soupeř získal 44%. Pozorovatelé potvrzují, že prohřešky proti volebním pravidlům byly jen drobné. Otázky přesto zůstávají. Poražený kandidát, Viktor Janukovyč, výsledek napadá. Země je hluboce rozdělená. Zahájí horníci z Doněcka další revoluci, tentokrát v rudých barvách proti oranžové barvě protestů konaných Juščenkovými příznivci proti původním volbám se zřetelně nelegitimním výsledkem? Vznikne na východní Ukrajině hnutí za odtržení?

Legitimita je křehký, a přesto důležitý znak stabilní demokratické politiky. Je také komplikovaná. Byl George W. Bush ve svém prvním funkčním období legitimně zvoleným prezidentem Spojených států, když získal úřad až poté, co americký Nejvyšší soud nařídil ukončení přepočítávání hlasů na Floridě, a Bush si v celostátním součtu zajistil jen menšinu hlasů? Jsou legitimně voleni prezidenti některých dřívějších sovětských republik, již zdánlivě požívají 90% všelidové podpory? Budou plánované volby v Iráku považovány za legitimní vnitřně stejně jako zvnějšku?

Je potřeba si pamatovat, že volby samotné legitimitu nezaručují, a to ani když jsou považovány za svobodné a spravedlivé. Pro Američany není snadné to pochopit, stejně jako pro občany ostatních štěstěnou obdařených demokracií anglosaského světa. Pro ně legitimita prostě znamená, že jak volby, tak součty hlasů proběhnou v souladu s nespornými pravidly. Co je legální, říkají si, je také legitimní.

Pro mnohé další ve světě však zůstávají přinejmenším dvě otázky. Zaprvé, kriticky důležitá je volební účast: kdo volil a kdo ne. Druhou otázkou je to, zda existuje nějaká systematická, potenciálně násilná opozice vůči výsledku.