4

Otevírá se Severní Korea byznysu?

SOUL – Severokorejský systém selhává. Země čelí vážným energetickým omezením a její ekonomika od roku 1990 stagnuje – její roční příjem na obyvatele se odhaduje na 1800 dolarů, což je o něco málo přes 5% průměrného ročního příjmu Jihokorejců. Kvůli nedostatku potravin navíc trpí 24 milionů Severokorejců hladem a na 1000 narozených dětí jich v KLDR každoročně zemře více než 25, oproti čtyřem v Jižní Koreji. Má-li tedy tato nejcentralizovanější a nejuzavřenější ekonomika světa přežít, bude se muset otevřít.

Dynamičtější a prosperující Severní Korea by – společně s mírem a stabilitou na celém Korejském poloostrově – byla v zájmu nejen samotné KLDR, ale i sousedních států a širšího mezinárodního společenství. Náhlý severokorejský kolaps nebo vojenský konflikt na poloostrově by naopak podkopaly regionální bezpečnost a zatížily sousední země miliony uprchlíků a stamiliardami dolarů v podobě nákladů na rekonstrukci.

To by mělo podnítit mezinárodní instituce i severokorejské sousedy k tomu, aby poskytli KLDR potravinovou pomoc, technickou pomoc a přímé investice, které tato země potřebuje, aby se dostala ze současných nesnází a zahájila přechod na tržní ekonomiku. Takové spolupráci však nadále brání značné překážky – v neposlední řadě i obskurní a často nepředvídatelná politika Severu, jejímž příkladem se stala nedávná poprava Čang Song-tcheka, kdysi mocného strýce nejvyššího vůdce Kim Čong-una.

Dobré je, že severokorejské vedení podle všeho chápe, že jeho současné problémy pramení z hrubě neefektivního ekonomického systému. Vůdce Kim v nedávných projevech zdůraznil potřebu hospodářské reformy a otevření se v zájmu rozvoje zemědělství a výrobních oborů s vysokým podílem pracovní síly.